Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

218 fotek, 12.7.2017, 3 zobrazení, přidat komentář | architektura, auta, cestování, města, zábava
Edinburgh je hlavním městem Skotska a zároveň sídlem skotského Parlamentu. Atmosféra z dob krále Artuše se odsud nevytratila. Najdete zde jak galerie, muzea, tak i hostince s neopakovatelnou atmosférou. Dominantou města je Edinburghský hrad. Zde jsou uloženy skotské korunovační klenoty a také „kámen osudu“. Dodnes se zde konají vojenské ceremoniály. Další z míst, které se vyplatí neopomenout je katedrála St. Giles. Na jejím místě stál v 9. století kostel, nynější katedrála byla postavena ve 12. století. Je hlavní církevní stavbou v Edinburghu. Svojí současnou podobu má z 19. století, tehdy byla zrekonstruována. Národní galerie Skotska je právě v Edinburghu mezi Starým městem a Georgianským novým městem. Jsou zde k vidění skotské kolekce evropského malířství a sochařství od renesance po post-impresionismus. Pro veřejnost byla otevřena v roce 1859.
Jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí, která se v Edinburghu koná je mezinárodní festival. Věnuje se hlavně klasickému i současnému divadlu, ale také tanci a opeře. Byl založen v roce 1947. Je to pevně daná událost, která se koná pravidelně každý rok a trvá celé čtyři týdny. Počet účastníků se většinou rovná počtu stálých obyvatel města. Dalšími událostmi, které tu můžete zažít a oslavit ve festivalovém duchu jsou oslavy Nového roku v ulicích, festival gaelské kultury na přelomu dubna a května a oslavy s ohnivou show. Vynechat byste neměli ani Královskou botanickou zahradu. Má okouzlující atmosféru. Její plocha zabírá víc než 70 hektarů. Zahrnuje opravdu bohatou sbírku dřevin a rostlin, nezáleží v kterém ročním období jí naštívíte, vždy se najde něco, co Vás osloví. Toto ostatně platí o celém Edinburghu. Lidé si zde váží a hýčkají prostředí ve kterém žijí, proto se také jako celé Skotsko zaměřují na obnovitelné zdroje energie. A na prostředí je to znát.
170 fotek, letos v červenci, 1 zobrazení, přidat komentář | architektura
Glasgow (Glaschu skotskou gaelštinou) je největší skotské město a po Londýnu a Birminghamu třetí největší ve Spojeném království. Leží v nejprůmyslovějším pásu země, mezi zálivy (ang. firths) Firth of Clyde a Firth of Forth. Žije v něm podle posledních údajů 620 000 obyvatel. Městem protéká řeka Clyde a menší řeka Kelvin. Leží přibližně 60 km západně od hlavního města Skotska Edinburghu. Městem se stalo v roce 1175, jako součást království Strathclyde. Od roku 1929 fungovalo jako správní celek na úrovni hrabství a to až do roku 1975, kdy se stalo součástí kraje Strathclyde. Od roku 1996 získává opět podle nového členění status srovnatelný se svým dřívějším postavením. V dnešní době je Glasgow velice turisticky populární. Po Londýnu a Edinburghu je to třetí nejnavštěvovanější město Velké Británie. Často je to také výchozí město pro turisty, kteří směřují za cíli do celého Skotska. Tomu napomáhá vyspělá infrastruktura.
105 fotek, 10.7.2017, 5 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Manchester je významné město a metropolitní distrikt v regionu severozápadní Anglie, historicky významné pro svou roli v průmyslové revoluci.
Charakteristika města
Manchester je v současné době centrem umění, mediálního průmyslu, vysokoškolského vzdělání a obchodu. Samotné město má asi 483 000 obyvatel a oblast Velkého Manchesteru (zahrnuje mimo jiné vlastní Manchester, Trafford, Tameside, Salford, Wigan, Bolton, Bury, Oldham, Rochdale a Stockport) má asi 2 240 000 obyvatel.
Město je známé také ve sportovním světě, a to především fotbalovými kluby Manchester United a Manchester City a kriketovým klubem Lancashire County Cricket Club. V roce 2002 se zde konaly 17. hry Commonwealthu.
Centrum Manchesteru, které je na seznamu památek chráněných UNESCO, je pozoruhodné pro svou polohu poblíž sítě kanálů a mlýnů, které zaznamenaly největší rozvoj v období průmyslové revoluce v 19. století.
Historie
Název města pochází z latinského jména (zřejmě keltského původu) Mamucium – složeného z mamm – prsa a staroanglického ceaster – tábor.
Oblast Manchesteru byla osídlena již předtím než do Anglie přišli Římané. V době, kdy Římané táhli proti Brigantům, nechal římský vojevůdce Agricola postavit na východním břehu řeky Irwell pevnost. Tato dočasná stavba byla několikrát přestavována a stala se významnou zastávkou na cestě na sever k pevnostem v Chesteru a Yorku. Severní brána pevnosti a část hradeb byla rekonstruována poblíž Castlefieldu.
Ve středověku zde existovalo opevněné panské sídlo. Thomas De La Warre, šlechtic a kněz, věnoval asi roku 1422 tento statek a okolní pozemky církvi, aby zde vznikla kolej pro kněze, a zahájil stavbu univerzitního chrámu. Z koleje je nyní Chetham's School of Music a chrám byl základem nynější Manchesterské katedrály. Manchester se poté, kdy obdržel královský patent pro pořádání trhů roku 1301, stal významným obchodním centrem oblasti. Ve 14. století se Salford a Manchester stal domovem komunity vlámských tkalců, kteří se zde usadili, vyráběli vlněné oděvy a započali tak tradici tkaní sukna.
Průmyslová revoluce v poslední čtvrtině 18. století změnila původní malé obchodní město na významné průmyslové centrum. Vlhké podnebí vyhovovalo zpracování bavlny a rozvoj párou poháněných strojů urychlil proces předení a tkaní. Manchester se také stal významným distribučním střediskem s mnoha skladišti. Výstavba Bridgewater Canal, prvního umělého vnitrozemního kanálu ve Velké Británii, podpořila rozvoj průmyslu dostupností levného uhlí. Zprovoznění Liverpool and Manchester Railway, první železnice na světě pro osobní přepravu, dále urychlilo rozvoj města a jeho okolí.
Počet obyvatel města rychle rostl tím, jak se lidé z okolí i z jiných částí země stěhovali za novými pracovními příležitostmi. Velký počet lidí sem směřoval především z hladomorem postiženého Irska. Vliv irské komunity je v Manchesteru velký až do dnešní doby a každý rok v březnu se zde koná velká oslava svátku svatého Patrika. Významná vlna imigrantů (značná část z nich byli Židé) v té době pocházela i ze střední a východní Evropy. Na konci 19. století tak byl Manchester kosmopolitním městem. Tento rozvoj průmysl měl za následek, že se motýl drsnokřídlec březový musel přizpůsobit na změnu kvality životního prostředí tak, že se během několika generací zcela změnila barva jeho křídel z bílé na černou. Poprvé byla tato změna popsána v roce 1848 a posloužila jako jeden z důkazů evoluce.
Na konci 19. století byl vybudován Manchester Ship Canal - téměř 60 km dlouhý kanál od Salfordu až K Merseyské zátoce u Liverpoolského přístavu. Tento kanál umožnil zaoceánským plavidlům přistávat v doku Manchesterského přístavu.
Manchester byl v meziválečném období postižen krizí, která se dotkla především textilního průmyslu. V době druhé světové války se ve městě vyráběly letadla pro Royal Air Force z nichž nejznámější byl bombardér Avro Lancaster. Manchester byl častým terčem nacistických náletů, které zničily značnou část historického centra města a vážně poškodily katedrálu.
15. června 1996 vybuchla v centru města bomba nastražená IRA. Výbuch zranil asi 200 lidí, nezpůsobil žádné úmrtí ale vážně poškodil centrum města. Při následné rekonstrukci byly vybudovány nové komplexy budov, například Printworks a další stavby pro nákupy a zábavu. Roku 2002 město hostilo 17. hry Commonwealthu. Manchester se také dvakrát – v letech 1996 a 2000 – ucházel o pořádání Olympijských her.
122 fotek, 10.7.2017, 3 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Liverpool zná mnoho lidí jako město vzniku Beatles a domovské město FC Liverpool. Město se však proslavilo rovněž orchestrem Liverpool Philharmonic, Velkou liverpoolskou a univerzitou. Liverpool je jednou z 10 nejnavštěvovanějších destinací světa. Celé město se stále dynamicky rozvíjí, nabízí návštěvníkům skvělé nákupy, relaxaci i báječnou zábavu, vynikající restaurace a podniky, které dělají z Liverpoolu jedno z nejzajímavějších míst, které stojí za to navštívit.
Liverpool však nabízí více památek, divadel, muzeí a galerií než kterékoli britské město kromě Londýna. Opravdovým kulturním pokladem je galerie Walker, která je považována za národní galerii severu. Galerie Walker se může pochlubit sbírkou umění mezinárodního významu včetně kolekce děl starých mistrů.
St George’s Hall postavená v řecko-románském slohu nebo dvě impozantní moderní katedrály jsou ukázkou působivé architektury, kterou naleznete pouze v Liverpoolu. Odráží se v ní jak prastará historie města, tak i vzrušující budoucnost.
Galerie a muzeum Tate Liverpool v přístavišti Albert Dock, která se zaměřuje na současné umění, je domovem sbírky moderního umění severu. Vraťte se zpět v čase a objevte pestrou historii města Liverpool v Museum of Liverpool Life (muzeum liverpoolského života). Od Velké národní po fotbal, muzeum zachycuje jedinečnou atmosféru města a jeho přínos pro okolní svět.
V 18. století zažil liverpoolský přístav ohromný rozvoj. Po tom, co Londýn potkal mor a obrovský požár, potřebovala země nový přístav k vykládání zboží. Liverpool byl jasnou volbou, především pro svoji polohu, neboť přístav byl blíže k americkému kontinentu.
Svezte se trajektem po řece Mersey na poloostrov Wirral a navštivte historické muzeum válečných lodí (Historic Warship museum), které uchovává nejrozsáhlejší sbírku válečných lodí 20. století ve Spojeném království, včetně ponorky z bitvy o Atlantik vyzdvižené z mořského dna po 48 letech.
Nedaleké skladiště je sídlem dalšího muzea – HM Customs and Excise National Museum, jehož expozice je zaměřena na pašování a kontraband. V muzeu se nachází celonárodní sbírka ministerstva pro cla a daně (Department of Customs and Excise), jedná se o nejdůležitější sbírku svého druhu na světě.
Dnes je přístaviště Albert Dock jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí Spojeného království. Naleznete zde galerie, obchody, bary a restaurace. Nenechte si ujít návštěvu jedné z nejznámějších přístavních atrakcí – muzea Merseyside Maritime Museum. Cílem expozice bylo znázornit Liverpool jako bránu do světa, proto je jejím námětem např. emigrace Evropanů do Ameriky, II. sv. válka, obchod s otroky nebo příběh lodi Titanic.
Pokud ovšem hledáte klid a zeleň, vydejte se do Merseyside, místa, kde mužete obdivovat krásy venkova a užívat si příjemné prostředí na mořském pobřeží. Birkenhead Park, založený v letech 1843-1847, byl prvním veřejným parkem na světě a současně se stal předlohou pro další projekty, včetně Central Parku v New Yorku. Jeden z nejlepších pohledů na ústí řeky Dee je z vesnice West Kirby na poloostrově Wirral. Odtud také můžete pozorovat tuleně slunící se na písečných březích nádherných ostrovů Hilbre Islands.
74 fotek, 11.7.2017, 8 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, příroda, zábava
Carlisle
Na samotném severu Anglie, až u hranic se Skotskem, se rozkládá stotisícové město Carlisle, které je největším sídlem a správním střediskem hrabství Cumbrie. Město se může pochlubit kompaktním historickým centrem s hradem, muzeem, katedrálou a částečně zachovanými hradbami. Je tak velkým lákadlem nejen pro anglické, ale i zahraniční výletníky.
Kvůli poloze v blízkosti skotských hranic, mělo toto město po dlouhou dobu obrannou roli. Římané jej nazývali Luguvalium - jméno se dá přeložit z latiny jako Lugusova pevnost. Město bylo jakousi vysunutou baštou Hadriánovy zdi, jejíž pozůstatky jsou v Carlisle dodnes patrné. V roce 1092, za vlády Viléma II., byl vybudován Carliský hrad, v němž byla po nějakou dobu vězněna dokonce i Marie Stuartovna. Hrad se do dnešních dní podařilo dochovat v poměrně dobré stavu.
Město bylo opakovaně vyrabováno a vypleněno Dány, Normany i pohraničními nájezdníky. Značné škody utrpělo také v období diktatury Olivera Cromwella, tedy v letech 1653 – 1658. Tehdy se stalo útočištěm roajalistů. V 19. a na počátku 20. století se začalo město proměňovat v průmyslové centrum. Vzniklo zde mnoho textilních továren, strojírenských dílen a potravinářských společností. V době první světové války převzala vláda správu všech místních hospod a hlavního pivovaru. Stalo se tak zejména z důvodu rozšířeného opilství mezi místními dělníky. Tento experiment se znárodněním pivovarnického odvětví známý jako Carlisle Board of Control trval až do roku 1971. V současné době ve městě sídlí královský pohraniční regiment. Nejvýznamnější památkou města je již zmiňovaný normanský hrad, kolem kterého si můžete povšimnout pozůstatků opevnění a bran s válcovými věžemi. V centru pak stojí hrázděná radnice a trhový kříž. V hradní věži můžete navštívit malé muzeum zaměřené na Královský pohraniční oddíl.
Hadriánův val
je kamenné a hliněné opevnění vybudované Římany, kteří se po několika neúspěšných výbojích během 1. století rozhodli neplýtvat silami na boj s původními obyvateli ostrova a raději postavili mezi sebou a nepoddajnými Kelty zeď. Hadriánův val byl neuvěřitelným triumfem římského stavitelství – byl 6 m vysoký, přes 2 m široký a přehrazoval území v délce 117 km (80 římských mil). Val byl vystavěn na rozkaz římského císaře Hadriána, který v roce 122 toto místo osobně navštívil. Zbytky valu a strážní věže jsou v krajině patrné dodnes a jsou také zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.
61 fotek, 9.7.2017, 6 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Stratford-upon-Avon je menší město ležící v srdci anglického středozemí poblíž Birminghamu. Jak napovídá jeho název, městem protéká řeka Avon (keltský výraz pro řeku). Stratford upon Avon je známým turistickým centrem, ve kterém žije necelých 30 tisíc obyvatel. Patří dokonce mezi nejnavštěvovanější místa Británie (každý rok ho navštíví 3 miliony turistů), což je trochu v rozporu s jeho zdánlivě poklidnou atmosférou.
Nejvíce turistů do města přitahuje slavný anglický dramatik a básník William Shakespeare, jelikož Stratford je jeho rodné město. Dům jeho rodiny se nachází v Henley Street, ale návštěvníci si mohou dnes prohlédnout už jen jeho kopii, protože ten originální lehl popelem při požáru v 17. století. Ve Stratfordu Shakespeare i zemřel a je zde pochován v kostele Nejsvětější Trojice (Holy Trinity Church), společně se svou manželkou, nejstarší dcerou a jejím manželem. Kromě toho můžete ve městě navštívit pár dalších míst, která jsou spojena se Shakespearem: Hall´s Croft – patřil doktoru Johnu Hallovi, za kterého se provdala Shakespearova dcera. New Place – dům, který Shakespeare obýval před svou smrtí. Dnes už nestojí. Nash´s House – sousedí se zahradou a pozůstatky New Place. Dnes je v něm muzeum věnované historii Stratfordu. Anne Hathaway’s Cottage (venkovský dům Anne Hathawayové) – rodný dům manželky Williama Shakespeare. Leží asi 1,5km západně od Stratfordu ve vesnici Shottery.
Město založili v 7. století Sasové. Zprvu to byla malá vesnice, která ale díky obchodu i řemeslům prosperovala a ve 12. století se z ní stalo město, kterému v roce 1196 udělil král Richard Lví srdce právo konat trhy. Řemesla i nadále vzkvétala, dařilo se kovářství, obuvnictví, tesařství či pivovarnictví. V 16. století Stratford postihly dvě morové rány, i přesto se ale město dál rozrůstalo. Na konci tohoto století zde žilo téměř 2 000 obyvatel. Další významný impuls pro rozvoj města přineslo 19. století, kdy byl dokončen říční kanál a město bylo napojeno na železniční síť, což usnadnilo obchodníkům i turistům přístup do města. Dnes město těží především z cestovního ruchu a průmyslu (výroba a údržba lodí, strojírenský, elektrotechnický nebo potravinářský průmysl).
121 fotek, 9.7.2017, 15 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Bristol je město, samostatná správní jednotka (unitary authority) a ceremoniální hrabství v regionu Jihozápadní Anglie, 185 km na západ od Londýna.
Vlastní Bristol má asi 430 000 obyvatel (2009) a jeho metropolitní oblast 550 000. Počtem obyvatel je v pořadí 6. městem Anglie a 8. Velké Británie. Bristolu byl udělen královský patent roku 1155 a statut hrabství roku 1373. Po asi 500 let patřil mezi trojici největších měst Anglie, do té doby než Průmyslová revoluce v 80. letech 18. století způsobila překotný růst průmyslových center na severu země – Liverpoolu, Manchesteru a Birminghamu.
Bristol je hlavním střediskem kultury, zaměstnanosti a vzdělání regionu. Od raných dob jeho historie byla jeho prosperita spojena s bristolským přístavem – obchodním přístavem, který se kdysi nacházel v centru města ale postupem doby se přestěhoval k pobřeží u Avonmouthu a Portbury. V poslední době je ekonomika města založena na leteckém průmyslu a centrum města, kde se kdysi nacházely doky, prošlo důkladnou obnovou a nyní je centrem kultury a uchování historie města.
40 fotek, 8.7.2017, 5 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Hrad Caerphilly (velšsky Castell Caerffili) je druhý nejrozsáhlejší hrad ve Velké Británii, leží 10 kilometrů severně od Cardiffu ve Walesu a rozprostírá se na ploše větší než 30 akrů.
Caerphilly je jednou z nejrozsáhlejších středověkých pevností v Británii. Jeho stavbu započal v roce 1268 anglo-normanský lord Gilbert z Clare. Hrad byl upraven ve 14. století. Soustředné kruhy kamenného a vodního opevnění jsou impozantní ještě dnes.
Je proslulý svou jihovýchodní „šikmou věží“ (následek bojů během občanské války). Působivá aula (great hall) je dnes využívána k různým účelům.
133 fotek, 8.7.2017, 6 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Cardiff (velšsky Caerdydd) je od roku 1955 hlavní město Walesu. Město samotné má přibližně 320 000 obyvatel, s dalšími přilehlými místy cca 860 000, což z něj dělá 10. největší město ve Velké Británii. Protéká jím řeka Taff, která se zde vlévá do moře.
Cardiff má dvě centra. První představuje střed města s viktoriánskými a edvardovskými ulicemi a zahradami. Zahrnuje neogotický hrad a neoklasicistní městské budovy, ale také nákupní střediska a krytou tržnici z 19. století.
Z hlavních tříd vybíhají pasáže lemované obchody, z nichž nejstarší je Royal Arcade z roku 1856.[1] Jižně od centra se rozkládá přístavní čtvrť, jež se postupnou přestavbou přístavu a nábřeží mění v druhé středisko. Západně od centra se rovněž nachází Millennium Stadium, používaný přednostně pro ragby, ale i jako místo pro koncerty (r. 2006 zde např. vystupovala Madonna) aj. Město se dnes již věnuje převážně obchodu a správě země a jeho vzhled se postupně mění, jak se realizují plány na jeho obnovu.
Hrad v Cardiffu
Cardiffský hrad (velšsky Castell Caerdydd) stojí na místě římské pevnosti, jejíž pozůstatky jsou od novějších částí odděleny pásem z červeného kamene. Mezi římskými rozvalinami vyrostla ve 12. století tvrz. V průběhu následujících 700 let si hrad postupně předávaly různé mocné rody, až nakonec v roce 1766 skončil v rukou Johna Stuarta, hraběte z Bute. Jeho pravnuk si najal „výstředního génia“ architekta Williama Burgese, jenž v letech 1876 až 1881 stvořil okázalé sídlo, zdobené mnoha středověkými prvky a romantickými detaily.
67 fotek, 8.7.2017, 3 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina, města, zábava
Caerleon je město a obec ležící na řece Usk v severním okraji města Newport ve Walesu. Caerleon je místo archeologického významu, které je místem pozoruhodné díky římské legionářské pevnosti, Isca Augusta, a horou z doby železné. Walesské národní římské legie a Muzeum římských lázní jsou v Caerleonu poblíž pozůstatků Isca Augusta.

Blaenavon Ironworks je nejvýznamnějším prvkem v průmyslové krajině Blaenavon. Železářství, které zahájilo výrobu v roce 1789, je nejlépe zachovalým vysokopecním komplexem svého období a druhu ve světě a je jednou z nejvýznamnějších památek, které přežily od počátku průmyslové revoluce. Blaenavon Ironworks je historicky významná, protože v devatenáctém století byla tato železárna jedním z nejvýznamnějších výrobců železa na světě.
Dnes si můžete prohlédnout rozsáhlé pozůstatky vysokých pecí, domů a impozantně obnovené věžové váhy. Prostřednictvím výstav, pokročilých interpretačních prvků a rekonstrukcí se můžete dozvědět o mezinárodním významu železářského průmyslu a vědeckých procesech spojených s výrobou železa. Fascinující pohled na sociální dějiny průmyslové Británie lze získat z pohledu do minulosti v rekonstruovaném obchodním domě a v rekonstruovaných dělnických chatách na náměstí Stack a Engine Row.
67 fotek, 7.7.2017, 10 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Město Bath leží v údolí řeky Avony ve zvlněné zelené krajině jihozápadní Anglie. Je to turisticky významné místo s nejteplejšími geotermální prameny ve Velké Británii. Tyto prameny jsou jedinými v zemi s teplotou nad 40 °C. Tři z nich jsou využívány v termálních lázních. Pěší zóna v centru živého města dýchá atmosférou kaváren, lákavých obchůdků a pouličních hudebníků.
Vznik a historie města Bath
Bath je postaven kolem přírodních horkých pramenů. První doložená zmínka o městu pochází z doby vlády Římanů, kdy jsou zmiňovány římské lázně, ačkoli se předpokládá, že bylo založeno dříve. Voda z pramenů byla používána na léčbu různých nemocí. Od alžbětinské do georgiánské doby to bylo výletní místo pro bohaté. V 19. století město jako módní lázeňské středisko postupně ztrácelo svůj význam.
Archeologické nálezy dokazují, že římské lázně byly vybudovány na místě, kde se nacházela keltská svatyně, která byla zasvěcena bohyni Sulis. Římané zřejmě obsadili Bath krátce po své invazi do Británie v roce 43. Označovali ho jako Aquae Sulis (doslova voda bohyně Sulis). V době vlády Římanů byly ve městě postaveny velké chrámy a lázeňské komplexy, včetně Velkých lázní. Jejich pozůstatky byly postupně odhalovány od 18. století a staly se jednou z největších turistických atrakcí města.
V době vlády Stuartovců započala v Bath rozsáhlá výstavba, která vyvrcholila v georgiánské době. Nově přestavěna byla i stará část města uvnitř hradeb. To bylo vyvoláno potřebou elegantního ubytování pro velké množství lázeňských hostů, které také lákala dostupnost moře. John Wood starší a jeho syn John Wood mladší vytvořili plány pro výstavbu nových ulic a náměstí. Základem jejich návrhu byly domy s identickým průčelím působícím dojmem paláců. Smetanově zlatý vápenec vtiskl Bath jeho současný charakter.
Jednou z dominant města je Bathské opatství. Ačkoli jeho budova vypadá starobyle, je ve srovnání s jinými britskými opatstvími a katedrálami poměrně nová. Původně normanský kostel byl rekonstruován v perpendikulárním gotickém slohu v první polovině 16. století.
Jedním ze skvostů městské výstavby je The Circus. Tři dlouhé zaoblené terasovité bloky budov, navržené Johnem Woodem starším, vytvářejí kruhové prostranství určené pro veřejnost a dětské hry. Nejznámější stavbou je ovšem Royal Crescent, půvabný oblouk třiceti domů vybudovaný v letech 1767 až 1774 a považovaný za jednu z nejmajestátnějších ulic v Británii. Autorem návrhu byl John Wood mladší. Průčelí má jednotný uniformní vzhled, zadní část budovy je směsicí různých stylů, což je pro Bath typické.
52 fotek, 7.7.2017, 7 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Windsor Castle je nejstarší nepřetržitě obývaná královská rezidence. Společně s Buckinghamským palácem v Londýně a Holyrood Palace v Edinburghu je jednou z oficiálních rezidencí britské monarchie. Nachází se v městečku Windsor a je po staletí nejvýznamnějším venkovským sídlem britských panovníků. Angličtí a britští panovníci zde sídlí již více než 900 let.
První dřevěný hrad nechal zbudovat Vilém Dobyvatel krátce po invazi Normanů v roce 1066 s cílem střežit od západu přístup do Londýna. Hrad se nestal královskou rezidencí hned, normanští králové tehdy ještě nějakou dobu preferovali jako své sídlo hrad v původním osídlení Old Windsor asi 5km od dnešního hradu. Ale na začátku 12. století už začal psát dlouhou historii hradu král Jindřich I. Hned v tom samém století hrad prošel velkými úpravami a vznikly první kamenné stavby a kamenná věž. Od té doby se v hradu vystřídalo mnoho panovníků, kteří ho průběžně přestavovali a upravovali, díky čemuž se hrad Windsor stal zajímavou ukázkou měnícího se vkusu a potřeb královského dvora napříč staletími. V období bojů a válek byly rozšiřovány jeho obranné vlastnosti a opevnění, v době míru zase obytné prostory palácového typu. Současný exteriér pochází z poslední velké rekonstrukce v první třetině 19. století.
Hrad byl při požáru v listopadu 1992 těžce poškozen. Opravené reprezentační prostory byly znovu otevřeny veřejnosti až r. 1997. Náklady na rekonstrukci se vyšplhaly k částce 37 milionů liber, z čehož 70 % bylo uhrazeno ze vstupného do Buckinghamského paláce a Windsoru.
125 fotek, 7.7.2017, 16 zobrazení, přidat komentář | auta, cestování, města, zábava
Slavný okruh Brooklands už přes 70 let není v provozu, o zachování jeho odkazu se ale stará stejnojmenné muzeum udržující pozůstatky trati.
Weybridge je město na břehu řeky Temže, ležící na západním okraji Londýna. Pozornost zaslouží z mnoha důvodů, na webu zaměřeném na automobily nás ale zajímá hlavně to, že v letech 1907 až 1939 zde stála závodní trať Brooklands.
Legendární okruh je historicky prvním motoristickým zařízením vybudovaným speciálně pro automobilové (a později motocyklové) závody. Postavil jej Hugh Locke-King poté, co viděl, že ve Francii musí auta závodit na běžných silnicích.
Výsledkem byla 4,43 km (2 3/4 míle) dlouhá trať se třemi zatáčkami, z nichž dvě byly klopené (celková délka klopených úseků 2,01 km). Povrch byl tvořen betonem, dráha byla široká 30 metrů a v místě největšího naklopení měla sklon 30°.
První závod se konal 17. června 1907. Krátce poté Brooklands hostil první 24hodinový závod na světě a okruh se stal místem, kde se zajížděly tehdejší rychlostní rekordy. Během 1. světové války zde ministerstvo války nechalo vybudovat leteckou továrnu Vickers, automobilové závody se ale do Brooklands vrátily v roce 1920.
Následující dvě dekády jsou spojeny s řadou velkých jmen té doby. Za všechny jmenujme Malcolma Campbella, držitele devíti rychlostních rekordů, který je s Brooklands neodmyslitelně spojen už od roku 1910.
Letecký průmysl se ale z Brooklands neodstěhoval a po vypuknutí 2. světové války zde došlo k jeho plnému rozvoji. Trať byla poškozená bombardováním i úpravami, které pomáhaly maskovat továrny na letadla. K její obnově už nedošlo a letecký průmysl se stal halvní náplní areálu Brooklands až do konce 80tých let.
Od roku 1991 v oblasti bývalých boxů a cílové rovinky funguje Brooklands Museum.
Areál v sobě spojuje veškeré dědictví Brooklands. Jeho součástí je nejstrmější část trati, cílová rovinka i mnoho historických budov – klubovna, tiskové centrum, dílny a garáže, dvě čerpací stanice a hangáry spojené s leteckou minulostí.
Kromě toho se aktuálně dokončuje stavba muzea autobusů a rekonstruuje se původní restaurace u dráhy, postavená v roce 1907. Strmý svah k ní je 20% stoupáním, kde si závodníci zkoušeli akceleraci a výkon brzd.
Mezi mnoha exponáty, které jsou ve většině případů spojeny přímo s Brooklands, vynikají dva. Z letadel je to Concorde, konkrétně první kus, který vezl cestující nadzvukovou rychlostí.
Z automobilového dědictví si největší pozornost zaslouží obří stříbrný speciál Napier-Railton z roku 1933 s 24litrovým dvanáctiválcem o výkonu 500 koní. S tímto vozem bylo zajeto 47 rychlostních rekordů a je nejrychlejším vozem v historii Brooklands – jedno kolo s ním dokázal jeho majitel John Rhodes Cobb v roce 1935 obkroužit s průměrnou rychlostí 231 km/h.
Význam tohoto vozu podtrhuje skutečnost, že jeho odkoupení a renovaci sponzorovalo mnoho známých osobností, jako Rowan Atkinson, Ron Dennis, Tom Walkinshaw a další.
28 fotek, 6.7.2017, 7 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda, zábava
New Forest v jihovýchodní Anglii je národní park nedaleko měst Southampron a Salisbury. Panenská příroda, vesničky s doškovými střechami, přívětivé hospůdky a dotek minulosti. Národní park je proslulý svými starobylými lesy a vřesovišti, jejichž ochranu zajistil už Vilém Dobyvatel před téměř tisíci lety.
Na vřesovištích posetých fialovými kvítky vřesu se pasou poníci, mezi starobylými pokroucenými duby a buky se občas mihne vysoká. Potůčky se vlévají do rozlehlých vod Solentu, kde les končí a začíná nedozírné moře.
Ale New Forest nabízí ještě víc než jen přírodní krásy - vesničky se střechami pokrytými došky, přívětivé hospůdky a živoucí historie v kombinaci s vodními sporty, nádhernými turistickými stezkami a cyklotrasami tvoří jednu z nejpřitažlivějších a nejrozmanitějších destinací v Británii.
Kultura a památky
New Forest je chráněn už od roku 1079, kdy byl vyhlášen Vilémem Dobyvatelem loveckým lesem. V Buckler's Hard, kde se stavěly lodě pro admirála Nelsona, se můžete vydat po stopách britské námořní historie a nenechte si ujít návštěvu Beaulieu, jeho středověkého opatství a muzea klasických automobilů.
Zajímavosti
New Forest nabízí něco pro každého. Proslulé National Motor Museum je věnováno klasickým automobilům. V Rockbourne uvidíte římskou vilu a v Eling Hill stojí jediný funkční přílivový vodní mlýn v Británii. A samozřejmě míle cyklistických stezek, kam nesmí auta, příjemné stezky vedoucí kouzelným lesem.
208 fotek, 6.7.2017, 18 zobrazení, přidat komentář | architektura, auta, města, zábava
Muzeum bylo založeno v roce 1952 Edwardem Douglas-Scott-Montagu, 3. Baron Montagu Beaulieu, jako poctu svému otci, který byl jedním z největších průkopníků motorismu ve Spojeném království.
Zpočátku mělo muzeum pouze pět vozidel a sbírka se postupně rozrůstala. Reputace a popularita sbírek Beaulieu rostla a v roce 1964 překročila roční návštěvnost půl milionu. Následně bylo rozhodnuto o vytvoření nové muzejní budovy v areálu sídla Beaulieu.
Dnes, kromě asi 250 vozidel vyráběných od konce 19. století, muzeum disponuje sbírkou motoristických knih, časopisů, fotografií, filmů a automobilů světa a je přidruženým k britskému motocyklu Charitable Trust.
V roce 2012 se objevila výstava vozů Jamese Bonda.
Výstava "On Screen Cars" má výstavu televizních a filmových vozů, včetně Reliant Regal společnosti Del Boy, která se objevila v sitcomu BBC Only Fools and Horses a limonádou Mini Bea pana Beana.
Výstava "Svět nejlepších nástrojů" má auta vytvořené předními moderátory Jeremyho Clarksona, Richardem Hammondem a Jamesem Mayem.
Muzeum také hostí sbírku známého maskota Rolls-Royce radiátorů - Ducha extáze - také známého jako Flying Lady. Kolekce zahrnuje The Whisper, postavený na zakázku Johna Waltera Edwarda Douglase-Scott-Montagu, 2. barona jeho kamarádovi Charlesovi Robinsonovi Sykesovi, který vyřezal osobní maskot na kapotu jeho Rolls-Royce Silver Ghost.
K dalším zajímavostem patří jednokolejka, jízda veteránem autobusem, dětské hřiště, restaurace a podstatná část paláce a areálu, včetně částečně zříceniny opátstva Beaulieu. Mezi chráněnými klášterními budovami patří domus (nyní používaný pro funkce a výstavy) a refektář, který je nyní farním kostelem.
50 fotek, 6.7.2017, 8 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Salisbury
je město v anglickém hrabství Wiltshire. Je nejrozsáhlejší částí distriktu Salisbury. Nachází se na okraji Salisburské nížiny v jihovýchodní části hrabství Wiltshire na soutoku řek Nadder, Ebble, Wylve a Bourne s řekou Avon.
Historie:
Území v okolí Salisbury bylo osídleno již v době železné a bylo vybráno pro dostatek vodních zdrojů. Římané tuto osadu nazývali Sorviodunum. V pozemkové knize z doby Normanů je toto město označováno jako Salesberie.
Salisburská katedrála
První katedrála byla postavena na místě původního města (také označované Old Sarum) biskupem Osmundem v letech 1075 až 1092. Zhoršující se vztahy mezi církví a vojáky vedly roku 1219 biskupa Richarda Pooreho k rozhodnutí založit nové město a postavit novou katedrálu na pozemcích, které vlastnila církev, asi 3 km od původní osady v údolí řeky Avon. Výstavba nového města byla zahájena roku 1220
Stavba hlavní budovy katedrály byla zahájena roku 1221, byla dokončena za 38 let a je považována za mistrovský příklad raně anglické architektury. Věž katedrály, vysoká 123 m, je jednou z nejvyšších ve Velké Británii. Ve sbírkách její knihovny je uschován jeden z mála dochovaných exponátů Magny Charty. Velké mechanické hodiny, jedny z nejstarších dochovaných ve Velké Británii, byly na katedrálu instalovány roku 1386.
Město se rychle rozvíjelo a ve 14. století bylo hlavním centrem Wiltshire. Městské hradby byly postaveny ve 14. století a obsahují čtyři brány, z nichž čtyři, High Street Gate, St Ann's Gate, Queen's Gate a St Nicholas's Gate, jsou původní a pátá, byla vybudována v 19. století. V době velkého moru roku 1665 král Karel II. Stuart sem přestěhoval svůj dvůr.
Old Sarum
je místo původního osídlení, ze kterého vzniklo ve 13. století město Salisbury. Tento kopec z doby železné má za sebou historii dlouhou 5 tisíc let, své stopy tu zanechali Římané, Anglosasové i Normani. Je to jedna z historicky nejvýznamnějších památek v jižní Anglii.
Stonehenge
nejslavnější megalitická památka na světě, je prehistorický monument nacházející ve Wiltshire v Anglii (asi 3,2 kilometrů na západ od Amesbury a 13 kilometrů severně od Salisbury).
Nejznámější částí této stavby je kruh stojících několikatunových kamenů – tyto gigantické opracované kusy pískovce jsou ovšem z celé stavby nejmladší.
Ještě před nimi se na místě objevily menší kameny (tzv. modráky), soustava děr a dva hliněné valy lemující hluboký příkop.
Archeologové díky metodě radiokarbonového určování stáří datují postupnou konstrukci Stonehenge do let 3100 až 1900 př. n. l.
Celá stavba a její okolí společně s kromlechem v Avebury patří již od roku 1986 na seznam Světového dědictví UNESCO. V současnosti je tato památka ve vlastnictví „Koruny“ a je spravována organizací English Heritage (okolní pozemky vlastní další britská organizace National Trust).
O tom, k čemu toto Stonehenge vlastně sloužilo, se vedou neustálé spory a odborníci se dosud na jednotné teorii neshodli. Mohlo jít o místo k léčení zraněných a nemocných, o astronomickou observatoř našich předků, svatyni k rituálnímu uctívání (a pohřbívání) zesnulých nebo také o něco úplně jiného.
37 fotek, 5.7.2017, 9 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Winchester je historické město na jihu Anglie s asi 40 000 obyvateli (pouze samotné město). Je sídlem distriktu City of Winchester, který zahrnuje větší území než samotný Winchester, a také je centrem hrabství Hampshire. V 10. a 11. století byl hlavním městem Anglie a předtím hlavním městem Wessexu.
Historie:
Winchester se po roce 686, kdy král Caedwala z Wessexu porazil krále Atwalda z Wightu, stal hlavním městem středověkého království Wessex. I když nebylo jediným hlavním městem království, král Egbert ho učinil roku 827 hlavním centrem království. Základní plán ulic vytvořený Alfrédem Velikým je patrný do současnosti. Město bylo součástí pásu opevnění podél jižního pobřeží. Winchester byl hlavním městem Wessexu a později Anglie až do doby krátce po Ovládnutí Anglie Normany, kdy se hlavním městem stal Londýn.
Vážný požár roku 1141 nastartoval postupný úpadek Winchesteru a to i přes snahu Viléma z Vykehamu (1320–1404), jenž se snažil o obnovu významu města. Jako biskup z Winchesteru byl odpovědný za současný vzhled katedrály a založil Winchester College, stejně jako New College v Oxfordu. Ve středověku bylo město důležitým centrem obchodu s vlnou.
Katedrála
Winchesterská katedrála, nejdelší katedrála Evropy, byla postavena roku 1079. Obsahuje mnoho nádherných architektonických prvků z období 11. až 16. století a je místem posledního odpočinku mnoha biskupů z Winchesteru, anglosaských panovníků (například Canute nebo Vilém II.) a rovněž i Jane Austenové. Určitou dobu byla i poutním místem k hrobce svatého Swithuna.
Nádvoří katedrály
Kulatý stůl krále Artuše
Nádvoří katedrály obsahuje množství historických staveb pocházejících z doby, kdy byla katedrála převorstvím. Zvláštní pozornost si zaslouží budova děkanství pocházející z 13. století. Původně sloužila jako sídlo převora a roku 1486 se zde narodil Artur, princ z Walesu. Nedaleko odsud se nachází Cheyney Court, hrázděný dům z 15. století, bývalé sídlo biskupových spolupracovníků. Nejstarší budova s trámovým stropem, pravděpodobně postavená radou města v roce 1380, se nachází v prostorách nádvoří katedrály vedle děkanské zahrady.
Wolveseyský hrad a palác
Tento hrad byl v normanském období biskupským palácem, pochází z roku 1110 a stál na místě předchozí saské stavby. Byl rozšířen a rekonstruován Jindřichem z Bloa. Královna Marie I. a král Filip II. zde trávili čas před svatbou v nedaleké katedrále. Z hradu se do současnosti dochovala jen ruina.
Winchesterský hrad
Kaple Winchesterské koleje
Město je známé velkou síní Winchesterského hradu postaveného ve 12. století. Síň byla přestavěna v období let 1222 až 1235 a v této podobě se dochovala do současnosti. Je pozoruhodná kulatým stolem krále Artuše, který je zde umístěn od roku 1463. Stůl pochází ze 13. století, nebyl tak vyroben v době krále Artuše ale přesto má značnou historickou hodnotu. Původně byl stůl bez kresby, která tam byla provedena pro Jindřicha VIII. roku 1522. Jména rytířů kulatého stolu i krále Artuše jsou umístěna na okraji desky stolu.
Winchesterská kolej
Budova Winchesterské koleje, veřejné školy založené Vilémem Wykenhamem, pochází z roku 1382. Zahrnuje dvě nádvoří, bránu, klášter, aulu a velkolepou kapli. Původně byla určena pro vzdělání chlapců z chudých rodin.
Nemocnice svatého kříže
Chudobinec a obrovská normanská kaple Nemocnice svatého kříže byly postaveny nedaleko centra města Jindřichem z Bloa roku 1130. Byla jednou z míst odpočinku poutníků do Canterbury.
39 fotek, 5.7.2017, 8 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Southampton je město, samostatná správní jednotka a přístav na jižním pobřeží Anglie. Je nejbližším velkým městem poblíž oblasti New Forest a nachází se asi v polovině vzdálenosti mezi Portsmouthem a Bournemouthem. Southampton je centrem konurbace neoficiálně označované jako Greater Southampton.
Historie
I když nálezy potvrzují existenci osídlení v této oblasti z doby kamenné, první stálé sídlo bylo založeno Římany. Jmenovalo se Clausentum a bylo významným obchodním přístavem pro velká římská města Winchester a Salisbury.
Anglosasové přestěhovali centrum města přes řeku Itchen do jeho současné polohy a i v té době to byl významný přístav. Centrum osídlení se nacházelo v oblasti nyní označované jako St Mary's area a osada nesla jméno Hamwic, později Hamtun a ještě později Hampton.
Předpokládá se, že vikinský král Knut I. Veliký roku 1014 v oblasti Southamptonu porazil Ethelreda II. a byl zde také korunován. Prosperita přístavu byla ale zajištěna až po vpádu Normanů roku 1066, kdy se město stalo hlavním překladištěm na cestě mezi Winchesterem (tehdy hlavním městem země) a Normandií.
Ve 13. století s město stalo nejvýznamnějším přístavem země, především díky obchodu z vlnou. Roku 1417 byl postaven Wool House jako skladiště vlny pro obchod s Flandry a Itálií. Tato budova je nyní využita jako muzeum námořnictví a nachází se nedaleko Town Quay. Obsahuje také výstavu věnovanou lodi Titanic,která odsud odplouvala 10. dubna 1912 na svou osudnou plavbu.
Roku 1338 bylo město vydrancováno francouzským vojskem. Po tomto útoku byly vybudovány městské hradby, jejichž zbytky jsou viditelné dodnes. Pro nedostatek finančních prostředků na výstavbu opevnění bylo pro ochranu města použita kombinace hradeb a opevněných domů. Roku 1417 byla postavena God's House Tower, první účelová stavba pro dělostřelectvo postavená v Anglii. V současnosti zde sídlí muzeum archeologie.
Ve středověku se významným odvětvím rozvíjejícím se v Southamptonu stala stavba lodí. Roku 1447 se Southampton stal statutárním hrabstvím.
Roku 1553 byla vybudována King Edward VI Grammar School, střední škola pro chudé duchovní. Tato škola se zachovala jako výběrová, všeobecně vzdělávací škola do současnosti. Roku 1623 odsud vyplula loď Mayflower s poutníky (Pilgrim Fathers) do Ameriky. Od té doby byl přístav hlavním nástupním místem pro mnoho vystěhovalců ze starého světa do různých zemí světa nového – Ameriky, Austrálie, Kanady, Nového Zélandu a Jižní Afriky.
Stejně jako jiné luxusní zaoceánské parníky té doby, vyplul ze Southamptonu i parník Titanic. V Andrews Parku stojí památník posádce této lodi. Hned naproti se nachází pomník hudebníků z Titanicu. Velká část personálu na této lodi pocházela z města a jeho okolí a této tragédii je věnována i expozice v Muzeu námořnictví ve Wool Hall'. Od té doby je Southampton přístavem, z něhož vyplouvají další luxusní lodě – Queen Elizabeth II, Oriana a nedávno Queen Mary II.
Ve městě se nachází první stálý pomník věnovaný městem padlým v první světové válce. Byl vztyčen 6. listopadu 1920 a v té době obsahoval 1 000 jmen, které byly později doplněny na počet 2 008. Nachází se ve West Parku, naproti památníku Titanicu.
V průběhu druhé světové války bylo město terčem mnoha útoku a to jednak proto, že se jednalo o významný přístav tak i proto, že zde byly vyvinuty a vyráběny vojenské hydroplány. Zachráněna byla oblast starého města včetně Bargate – původně hlavní vstupní brány do města, často používaná jako symbol města. Jednou ze zachovaných výjimek je kostel svatého Michala, jehož centrální věž pochází z roku 1070 a německé letectvo ji používalo jako navigační bod.
95 fotek, 5.7.2017, 18 zobrazení, přidat komentář | architektura, auta, cestování, města
Portsmouth je významné přístavní město na jihu Anglie, které hrálo v historii Anglie i Velké Británie velkou roli. Díky velké přírodní zátoce zde již v době římské vznikl rušný přístav, který byl i v pozdějších dobách hojně využíván. Několik anglických králů odsud vyráželo na válečné výpravy, například Jindřich V. za stoleté války. Zdejší suché doky jsou nejstarší stále používané ve Velké Británii.
Portsmouth byl mnohokrát vážně poškozen nejprve francouzskými nájezdníky, později morem, ve dvacátém století byl bombardován německou Luftwafe. Dnes stále patří mezi nejvýznamnější britské přístavy. Krom válečných lodí zde mají základnu i trajekty plující na ostrov Wight. Dnes ve městě žije téměř 200 tisíc obyvatel.
Při návštěvě Portsmouth nezapomeňte si prohlédnout
Samotné město Portsmouth není moc pěkné, především kvůli přestavbě rozbitého města po 2. světové válce, ale nabízí několik výjimečných atrakcí. Námořní muzeum – Royal Historic Dockyard – hostí několik slavných lodí, které lze prozkoumat od horní paluby až po kýl. Loď HMS Victory, která je asi nejvyhledávanější zajímavostí, bojovala ve slavné bitvě u mysu Trafalgar a na její palubě zemřel britský hrdina admirál Nelson. Loď Mary Rose se zase potopila v přístavu přímo před očima tehdejšího krále Jindřicha VIII. a byla vyzdvižena až v roce 1982 s mnoha předměty tehdejší doby (16. století), které poskytují úžasný pohled na život námořníků před 450 lety. Doporučit můžeme i návštěvu Královského námořního muzea (Royal Naval Museum), kde lze spatřit první britský pancéřovaný parník HMS Warrior.
Zajímavý náhled do válečné historie nabízí také D-Day Museum, jehož největší atrakcí je Overlord Embroidery, obrovská výšivka měřící na délku 83 metrů a znázorňující události vylodění spojenců v Normandii za 2. světové války v roce 1944.
Z dalších turistických atrakcí stojí za zmínku rodný dům slavného spisovatele Charlese Dickense, ve kterém dnes sídlí jeho muzeum zařízené v dobovém stylu – Charles Dickens Museum. V blízkosti námořního muzea stojí nová věž Spinnaker Tower, která je moderní dominantou Portsmouth a na níž je restaurace s vyhlídkou.
48 fotek, 5.7.2017, 9 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Arundel je město nacházející se v Západním Sussexu v Jižní Anglii. Leží 79 km jihozápadně od Londýna. Jižní částí města protéká řeka Arun. V Arundelu najdeme také katedrálu, kriketový klub a hřiště. V Arundelu také vznikl jeden z nejstarších skautských oddílů. Ve východní části města Arundelu najdeme také stejnojmenný hrad.
Hrad Arundel
Domov dnešního vévody a vévodkyně z Norfolku. Hrad byl založen na Boží hod vánoční roku 1067, kdy Vilém Dobyvatel, který úspěšně napadl Anglii a získal její trůn, udělil třetinu sussexského hrabství svému příbuznému, Rogeru de Montgomery. Arundel byl jedním z řetězce obranných hradů podél jižního pobřeží, který měl odradit invaze ze zahraničí. Roger de Montgomery vytvořil ambiciozní opevnění z hlíny a dřeva s půdorysem čísla 8 a centrálním opevněným pahorkem obklopeným dvěma nádvořími. Původní palisádové opevnění bylo záhy nahrazováno kamennou zdí, počínaje věží s bránou, která pochází z roku 1070.
Po povstání Rogerova syna připadl hrad anglické koruně a pak byl předán rodině d'Albini, která nahradila původní dřevěnou tvrz kamennou stavbou z caenského kamene. Král Henry II postavil nové obytné budovy na jižním nádvoří, z nichž část tvoří základy dnešního domu, a potom předal hrad zpět d'Albiniům. Když se stal majitelem rod Fitzalanů, dále budoval a rozšiřoval obytné prostory na jižním nádvoří, přistavěl barbakán nebo také vnější strážnici u brány a Bevisovu věž. Poslední Fitzalan zemřel mladý, a tak vlastnictví hradu přešlo přiženěním na vévody Howardy z Norfolku.
Hrad byl obléhán během občanské války v roce 1644 a dobyt vojsky parlamentu, která je z části zbourala, aby jej royalisté nemohli dále využívat.
Ke konci 18. století jedenáctý vévoda Norfolku z hradu udělal své hlavní sídlo a začal s rozsáhlou přestavbou. jeho úsilí se však nedostalo ocenění, a 15. vévoda provedl novou masivní rekonstrukci v letech 1875 až 1900, kdy zavedl nový přívod vody a elektrické světlo.
Současný 18. vévoda z Norfolku hrad využívá jako rodinné sídlo. Spolu s vévodkyní zrestaurovali interiér do jeho viktoriánské slávy. Vévoda také obnovil park a vyhlásil ekologický plán na zachování přírody v okolním panství.

Komentáře

přidat komentář