Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vytvořte ze svých alb pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

167 fotek a 12 videí, minulý týden, 7 zobrazení, přidat komentář | kultura, města, události, zábava
Mecaniques Discursives
Fred Penelle a Yannick Jacquet z vizuálního labelu AntiVJ poskytují chvilku k zastavení a nadechnutí v dnešní uspěchané době. Zdi se zmocnila silueta záhadné chiméry, jakéhosi neznámého stroje připomínajícího experimenty v podivné laboratoři nebo tajemné zašifrované zprávy.
Struktura propojuje jednotlivé součástky jako ozubená kolečka precizního hodinového stroje. Každý spoj má svůj začátek i cíl, všechny dohromady se ale zamotávají do komplikovaného labyrintu souvislostí. Celý výjev se skládá z nespočtu samostatných příběhů, které do sebe postupně zapadají jako napínavý film. Sledovat ho ale není jednoduché, divák se každou chvíli ztratí ve spleti grafů a znovu a znovu hledá správný směr.
Instalace Mécaniques Discursives odkazuje ke Gutenbergově době čerstvě objeveného mechanického knihtisku i k digitální současnosti, kterou ovládají big data. Dvě zásadně rozdílné epochy, které ale přesto něco spojuje: zásah technologiemi.
Database
Pro svůj site-specific projekt Database hledal Pavel Mrkus inspiraci právě v objektu Klementina. Budova Národní knihovny, na jejíž 30 metrovou stěnu se videoinstalace promítá, slouží jako hala, která obsahuje klasickou lístkovou databázi katalogů knižního fondu. Projekce využívá kresbu struktury kamenného zdiva a propojuje přístupy videomappingu a volného umění. Funguje jako dynamická světelná reprezentace knihovních dat, tematizuje sítě systémů, vyhledávací procesy, algoritmy a principy vědeckého třídění informací. Instalace zároveň relativizuje entuziasmus tvorby a rozšiřování zranitených paralelních virtuálních databází, který v současnosti v celém světě probíhá.
Beyond
Geometricky přísná architektura tohoto světelného tunelu návštěvníky komunikuje výhradně abstraktním jazykem světla a zvuku. Pohrává si přitom se vztahy mezi prostorem, časem a lidským vnímáním.
Instalace Beyond v sobě ale skrývá ještě něco navíc. Konstrukce dlouhého tunelu s jasně vyznačenými úhlopříčkami umocňuje dojem z hloubky a zkresluje vnímání vzdáleností. Této smyslové iluzi napomáhají i reproduktory umístěné podél celého tunelu, které imitují perspektivu pomocí zvuku. Beyond je tak jakousi studií zrakové i sluchové perspektivy. Předkládá divákům plno podnětů pro jejich dva nejdůležitější smysly a sleduje, jak na ně reagují. Ve výsledku mají návštěvníci dojem, že se přemisťují z místa na místo, aniž by se vůbec opustili tunel.
Pro SIGNAL festival vznikla speciální verze této instalace se světly od společnosti ROBE, díky kterým se návštěvníci dostanou až na hranici možností svých smyslů a emocí.
Heardt
Speciálně upravené vysoce interaktivní piano je obklopené čtyřmetrovou konstrukcí ve tvaru lidského srdce. Právě v něm se setkává hudba se světlem, a to díky návštěvníkům a jejich vlastnoruční hře. Stisknutím klávesy může kdokoliv vyslat světelný impulz a vytvořit most mezi svým vnitřním světem emocí a okolní realitou. Tento efekt autoři označují za “světelný proud”. Díky němu vzniká intimní pouto mezi aktivně zúčastněnými diváky a jejich posluchači, kteří se stávají svědky vizuálního ztvárnění hudby jedincova srdce.
Název projektu je příznačný. Vznikl spojením dvou anglických slov – heart, neboli srdce, a heard, tedy být slyšen. Samotný projekt HEARDT získal velkou mediální pozornost na začátku letošního roku, kdy dostal nejprve podporu Linhartovy nadace a následně grant a pozvání do pouště v Black Rock City od amerického festivalu Burning Man.
Constrained Surface
Instalace Constrained Surface se zabývá tématem takzvané synestezie. Tento lékařský termín označuje stav, kdy podněty jednoho lidského smyslu mohou ovlivnit vnímání jiného smyslu. V takových případech lidé třeba cítí chuť čísel nebo slyší barvy. Ryochi Kurokawa tuto problematiku převádí do světa technologií a umění a vytváří prostředí, ve kterém jednotlivé smyslové prožitky staví k sobě tak blízko, že vydávaný zvuk nelze popsat bez použití dalších smyslů – hmatu, zraku i čichu. Jinými slovy, pomocí světla, barvy, zvuku a pohybu přináší Constrained Surface synestetický zážitek.
K tomu, aby v divácích tento zážitek vyvolal, má Ryochi Kurokawa dost omezené možnosti. Je limitovaný hranicemi projekční plochy podobně, jako bývají malíři limitováni svým plátnem. Po ruce má ale dva mocné prostředky: nejnovější technologické poznatky a – především – umění.
Octopus Garden
Imaginární zahradu tiše okupuje kolonie spících a snících chobotnic. Tahle akustická mořská stvoření jsou poslepovaná z pozůstatků civilizace a ještě problikávajících artefaktů minulosti, ovládané vědou, médii a digitálními technologiemi. Vytvářejí na jednu stranu postapokalyptickou scénu, na stranu druhou ale vzbuzují pozitivní pocity a probouzejí v divácích bezbřehou představivost.
Světelná a zvuková chapadla chobotnicím dovolují pomalu ale jistě cestovat prostorem, ale i časem. Díky vnitřnímu systému zpětných vazeb mají chobotnice neustále dostatek podnětů k životu. Tím nejvýznamnějším podnětem jsou ale samotní diváci, kteří je mohou modifikovat svou vlastní přítomností.
Tato site-specific instalace představuje novou, postidigitální éru. Její autoři využívají zcela netradiční tvůrčí prostředky, vymykají se zažitým uměleckým procesům a stávají se tak jakýmisi novodobými vizionáři.
#glass
Instalace #glass je jednou ze dvou instalací, které pro letošní SIGNAL festival vytvořil Tets Ohnari. Se skleněnými objekty má velké zkušenosti, pohrává si s křehkostí materiálu i jeho minimalistickou estetikou.
Sochaře Tetse Ohnariho fascinuje fénomén tvorby uměleckého díla se vším, co to obnáší. Vztah umělce a vytvářeného předmětu Ohnari zkoumá jak na úrovni hmoty, se kterou umělec pracuje a vtiskuje do ní své myšlenky a hodnoty, tak na úrovni hluboce filozofické. Zajímá ho například, jestli tento princip funguje i opačně a jestli tedy nějakým způsobem ovlivňuje i umělecké dílo svého tvůrce. Místo toho, aby koncepty vzniku a zániku, předmětu a podmětu nebo emocionálního a racionálního přístupu vnímal jako protikladné, nachází v nich souvislosti, a ty pak využívá pro svou vlastní tvorbu.
Second Litany
Polygonálně modelované tváře jsou rozmístěné do seskupení, která známe z tradičních starokřesťanských obrazů. Uctívání božstev, obřadní kult, různé náboženské skupiny a ceremonie byly ostatně součástí naší společnosti již od jejích prapočátků. Jakkoliv překvapivě to může znít, dnes můžeme principy podobného počínání pozorovat v rave kultuře. Její atmosféra totiž dává svým účastníkům prostor k tomu, aby se na chvilku zastavili, vydechli a nechali své myšlenky volně plynout.
Taneční pohyby se prolínají s modlitbami a nářky starověkých postav. Doprovází je hudební složka v pozvolném rytmu, který celému prožitku dodává téměř meditativní charakter.
Instalací pro SIGNAL festival navazují Boris Vitázek a Zuzana Sabová na svůj projekt představený na bratislavské Bílé noci.
Anonymous Illusion
V projektu s názvem Anonymous Illusion pracují studenti Intermédií I s pojmem zdánlivosti originality jedince. Připravili objekt, do jehož uzavřeného centrálního prostoru návštěvníci vstupují, jsou zde snímáni několika webovými kamerami, jejich obraz je dataprojektory živě přenášen na vnější plášť celé instalace, a oni se tak nevědomky ocitají v centru pozornosti okolních diváků. Venku se divák mění na glorifikovaný předmět v nadživotní velikosti, uvnitř se díky uzavřenému prostoru divák konfrontuje se svou osobností v podobě průměrného návštěvníka festivalu.
Koncept využívá pokročilých technologií umělé inteligence a strojového učení Microsoft Cognitive Services.
Caryatids
Aby autor projektu Caryatids Yann Nguema mohl navodit dojem pohybu desítek tisíc kamenů, po čtyři roky vyvíjel vlastní software. Tento videomapping totiž pracuje s každou z přibližně 50 tisíc cihel, které tvoří fasádu kostela sv. Ludmily.
Karyatidy jsou sochy ženských postav, které ve skutečnosti slouží k tomu, aby hlavami podpíraly různé části fasády. Právě tímto architektonickým prvkem bylo inspirováno množství postav připomínající strážce nebo atlanty, kteří vstávají z cihel svatoludmilského kostela a pulzují v zajetí futuristické choreografie.
Podobně jako další práce Yanna Nguemy, i videomapping Caryatids vyniká nejen svojí mimořádně dobře provedenou technickou stránkou, ale i poetickou krásou. Hudební doprovod k němu složil mladý francouzský umělec Pierre Mottron.
SOAR
V instalaci Soar hrají hlavní roli světelné objekty a proměnlivá intenzita světla. Desítky obřích bublin jsou lapeny ve zvláštní konstrukci jen kousek nad zemí, odkud se mohou každou chvíli vznést a zmizet ve tmě. Symbolizují tak ten letmý a téměř nezaznamenatelný přechod mezi bezpečím na zemi a vzrušujícím letem kamsi do neznáma. Slovenský umělec Róbert Farkaš svou instalaci totiž příznačně nazval “Soar”, tedy “Vzlet”.
Zachyťte i vy ten krátký okamžik v čase mezi stáním pevně na zemi a letem. Prociťte prostor mezi zemí a vzduchem. Moment, kdy gravitace ztrácí svou působnost a vyprovází nás do nepoznaných sfér. Stačí se nadechnout, vtáhnout do sebe vzduch a splynout s atmosférou.
AXIOM
Základem pro tuto impozantní stavbu Kita Webstera je více než 700 000 LED světel. Tvoří ji tři symetricky rozestavěné brány, které současně slouží jako projekční plátno pro sérii animací. Pomocí minimalistických videosekvencí vytváří Webster mezi diváky nejistotu v tom, na co se dívají – co před nimi skutečně stojí, a co je pouhou virtuální projekcí. Animace jsou synchronizované s takřka hypnotickým zvukovým doprovodem.
Světlo, zvuk, prostor a čas. To jsou čtyři elementy, na kterých je instalace Axiom založená. Využívá je, zkoumá jejich vzájemné působení a přetváří je přímo před očima diváků. Projděte se mezi světelnými branami a zažijte na vlastní kůži, co s vašimi smysly dokážou udělat špičkové technologie v rukou talentovaného umělce.
72 fotek a 1 video, letos v říjnu, 9 zobrazení, přidat komentář | auta, sport, události, zábava
Výsledky:
1.Mattias EKSTRÖM
2.Timmy HANSEN
3.Toomas HEIKKINEN
4.Petter SOLBERG
5.Niclas GRÖNHOLM
6.Kevin HANSEN

Super1600
1.Kasparas NAVICKAS
2.Jussi-Petteri LEPPIHALME
3.Artis BAUMANIS
4.Janno LIGUR
5.Josef ŠUSTA
6.Krisztián SZABÓ

TouringCar
1.Ben-Philip GUNDERSEN
2.David NORDGARD
3.Anders-Nymoen BRATEN
4.Philip GEHRMAN
5.Steve VOLDERS
6.Kjetil LARSEN
62 fotek, 30.9.2017, 6 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Lübeck (česky Lubek) je přístavní a kdysi hanzovní město a městský okres na severu Německa. Leží na jihovýchodě spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko, při pobřeží Baltského moře. Po hlavním městě Kielu má v této spolkové zemi největší počet obyvatel a rozlohou jde o největší město Šlesvicka-Holštýnska. Středověké centrum města je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Roku 1987 byly zachované středověké části města prohlášeny za součást kulturního dědictví UNESCO. Rozhodující pro to byl především příkladný charakter města vyjadřující středověký městský rozvoj, markantní silueta se sedmi věžemi pěti hlavních kostelů a zachovalá zástavba z předindustriální doby.
Centrum města je turistický cíl, zajímavá je hlavně nejstarší část Lübecku. Ta leží z větší části na ostrově mezi řekou Trávou a Wakenitzem. Ostrov se rozprostírá asi kilometr od severu na jih a 1,5 km od západu na východ. Některé budovy jako například Holštýnská brána (Holstentor) leží mimo ostrov. Okruh chráněný UNESCEM zahrnuje ty nejdůležitější stavby Lübecku: radnici, klášter, Koberg (úplně zachovalá čtvrť ze 13. století) Kostel sv. Jakuba, Špitál sv. Ducha, čtvrť patricijských domů 15. a 16. století mezi kostelem sv. Petra a Holštýnskou branou (Holstentor) a solné špýchary (sklady) na levém břehu Trávy.
S Lübeckem je spojen slavný německý spisovatel Thomas Mann, který sem umístil děj svého románu Buddendrookovi, za který získal Nobelovu cenu za literaturu.

Hlavní pamětihodnosti
- Radnice původně ze 13. století, byla 1435 a 1590 rozšířena. Je to cihlová gotická stavba, jedna z nejvýznamnějších radnic v Německu.
-Dóm sv. Jana Křtitele na jižním okraji historického města byl založen jako katedrála 1173 Jindřichem Lvem, vysvěcen 1247 a ve 14. století prodloužen gotickým chórem na délku 130 m. Za války byl těžce poškozen, části vnitřního zařízení se však podařilo zachránit.
-Farní kostel Panny Marie (za radnicí) je trojlodní gotická stavba se dvěma věžemi z let 1250–1350 a platí za vzor severoněmecké cihlové gotiky (Backsteingotik). Klenba hlavní lodi sahá do výšky 38,5 m, věže dosahují téměř 125 m.
-Kostel sv. Jakuba (kostel rybářů a námořníků) je gotická trojlodní hala, vysvěcená 1335. Za války nebyl poškozen, takže má poměrně bohaté zařízení, zejména dvoje historické varhany.
-Kostel sv. Petra blízko Holstentor je gotická trojlodní hala z 15. století, která při náletu zcela vyhořela. Z věže vysoké 108 m s vyhlídkovou galerií, kam lze vyjet výtahem, je krásný pohled na město.
-Dvě městské brány, slavná Holstentor a Burgtor na severu.
-Mnoho historických měšťanských domů z 15.–18. století, včetně domu Buddenbrookových.
163 fotek, 30.9.2017, 15 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Hamburk (německy Hamburg, dolnoněmecky Hamborg ['ha?mb???]) je druhé největší město Německa, jeho největší přístav a jedna ze tří městských spolkových zemí Německa. Úplný název města je Svobodné a hanzovní město Hamburk (Freie und Hansestadt Hamburg).
Hamburk má 1,74 mil. obyvatel a rozkládá se na rozloze 755,22 km2. Současné hranice získal Hamburk 1. dubna 1937 na základě zákona „o Velkém Hamburku a dalších územních úpravách“. Tehdy k němu byly připojeny některé sousední obce a města (například Altona), naopak ztratil svoje exklávy Geesthacht, Großhansdorf a Ritzebüttel s městem Cuxhavenem.
Hamburk leží na severu Německa na dolním toku Labe při ústí do Severního moře a má 2428 mostů (2001) a s tímto počtem se řadí na první místo v Evropě. Ve středověku patřil do spolku Hanza, sdružujícího významné přístavy a obchodní města v severním Německu, Pobaltí a okolí; dodnes je jedním z devíti německých měst, která se označují za hanzovní. Pro svůj význam v námořní dopravě a obchodě bývá nazýván „Tor zur Welt“, tj. „Brána do světa“.
V Hamburku je jedna z největších německých univerzit. Pro hospodářství města jsou kromě samotného přístavu důležité loděnice a četné jiné průmyslové podniky.

Cap San Diego
Museum lodí ležící vedle Rickmer Rickmers, přístup z přístaviště po zastřešeném mostě. My jsme nic neplatili, platí se asi až při vstupu na lodě. Hvězdou přístavu je poslední klasická nákladní loď, nazývána jako Bílá labuť jižního Atlantiku (Cap San Diego) a Požární loď s majákem. Což Je to Anglická loď postavená v tradičním stylu a konstrukce požárních lodí.
171 fotek, 29.9.2017, 13 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Severomořský přístav Bremerhaven tvoří spolu s Brémami, které leží asi o 60 km jižněji, německou spolkovou zemi Svobodné hanzovní město Brémy. Bremerhaven je město na úrovni okresu (kreisfreie Stadt).
Bremerhaven leží na soutoku řek Geeste a Vezery; Vezera nedaleko od města ústí do Severního moře. Nejvyšší bod města dosahuje 11,1 m n. m. Jeho největší rozměry jsou 17 km na délku, v nejširším místě měří asi 5 km. Ze severu, východu a jihu je obklopeno územím spolkové země Dolní Sasko. Směrem na západ, za téměř 2 km širokou Vezerou, leží město Nordenham, konkrétně jeho část Blexen. Bremerhaven se dělí na 2 městské obvody (Stadtbezirke: Nord a Süd), ty se skládají dohromady z 9 nižších jednotek (Stadtteile), které jsou rozčleněny na dalších 23 menších částí (Ortsteile).

Klimahaus Bremerhaven je interaktivní muzeum v Bremerhavenu, které nabízí virtuální prohlídku různými místy světa, nacházející se na 8° v. d. a 172° z. d. Bylo otevřeno v roce 2009.
Hlavní část expozice představuje osm různých míst světa, přičemž jsou napodobeny i tamní klimatické podmínky (teplota a vlhkost). Teplota se mění od -6 °C po 35 °C.
Kromě prezetnace podmínek v jednotlivých částech světa se muzeum věnuje i otázkám klimatu a klimatické změny.

Technikmuseum U-Boot Wilhelm Bauer - Ponorka typu XXI
Ponorky typu XXI měly vynikající vlastnosti a daleko předstihovaly vše, čeho dosud bylo v konstrukci ponorek dosaženo. Po rozhodnutí o její výrobě koncem roku 1944 bylo postaveno 133 lodí tohoto typu, na bojovou plavbu se stačily dostat pouze dvě.
Po skončení války projevili vítězní spojenci o lodě typu XXI enormní zájem. Většina z dostavěných ponorek byla sice tehdy potopena vlastními posádkami, několik jich však přesto zůstalo v provozuschopném stavu. Americké námořnictvo převzalo U 2513 a U 3008, Britové U 3017, Sověti U 2529, U 3035, U 3041 a U 3515 a Francouzi U 2518. Posledně zmíněná loď sloužila v sestavě francouzského válečného námořnictva až do roku 1967, kdy byla vyřazena ze služby a v roce 1969 sešrotována.
Vystavená ponorka U 2540 klesla ke dnu během náletu spojenců na Flensburg v roce 1945. Přestože se potopila, nebyla nijak zvlášť vážně poškozena. V roce 1957 byl vrak vyzdvižen, dopraven do Howaldts Werke, kompletně renovován a vybaven překonstruovaným můstkem a velitelskou věží. Dne 1. září 1960 byla ponorka zařazena do výzbroje nového Spolkového námořnictva. Obdržela jméno Wilhelm Bauer, upomínající na „otce“ německé ponorkové zbraně. Neplnila však bojové, ale výhradně výcvikové a zkušební úkoly. Ze služby byla vyřazena v roce 1983. Poté ji v brémské loděnici Lloydwerf vrátili její původní válečnou podobu (pochopitelně pouze vnější, protože většina vnitřního zařízení již byla modernější) a přepravili do námořního muzea v Bremerhavenu, kde je dnes vystavena.

Deutsches Schiffahrtsmuseum je německé námořní muzeum nacházející se v Bremerhavenu ve spolkové zemi Bremen; bylo otevřeno v roce 1975 a je nejvýznamnější svého druhu v celém Německu.
116 fotek, 29.9.2017, 15 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování, města, zábava
Brémy jsou město na severu Německa, ležící na řece Vezeře. Jsou hlavním a s 548 547 obyvateli (stav k 31.12.2013) i největším městem spolkové země Svobodné hanzovní město Brémy, k níž mimo Brém náleží ještě přístav Bremerhaven.
Turistické zajímavosti
Historické jádro města má oválný tvar – na jedné straně je ohraničeno řekou Vezera (Weser), na druhé ho ohraničuje park vzniklý po zbourání barokních hradeb a vodní příkop ve tvaru hvězdy. V parku nalezneme i zachovalý větrný mlýn, ve kterém je dnes kavárna. Středem města je náměstí (Marktplatz), které je obklopeno výstavnými měšťanskými domy a celou řadou dominantních budov: radnice s renesanční fasádou ze 17. století, dóm St. Petra s vysokými věžemi, které tvoří panoráma města, a renesanční kupecký dům Schütting. Významnou památkou náměstí je desetimetrová socha rytíře Rolanda stojící před radnicí, která symbolizuje nezávislost a obchodní práva města. Socha Rolanda je spolu s radnicí od roku 2004 zapsaná na seznamu památek UNESCO.
Za levým rohem radnice se otvírá malé prostranství s celou řadou zajímavostí. Najdeme tam nejen informační centrum a stánky s občerstvením (typický je Bratwurst – dlouhý bílý kořeněný párek), ale i cenné památky. Dominantou je bezesporu kamenný kostel Unser Lieben Frauen Kirche s asymetrickými věžemi, který je z části zastíněný radnicí. Spolu s katedrálou St. Petri patří k nejstarším kostelům v Brémách. Mnohem novější památkou Brém je bronzová socha Brémských muzikantů ležící vlevo za radnicí, kteří symbolizují čtyři hrdiny – osla, psa, kočku a kohouta – pohádky bratří Grimmů. Přestože podle pohádky skupinka zvířátek do města Brémy nikdy nedorazila, stala se hlavním symbolem města, který nalezneme téměř ve všech podobách – ať už jako plyšové hračky nebo gumové bonbóny.
Další zajímavostí Brém je cihlová ulička Böttcherstrasse z let 1922 až 1931, do které se vstupuje v dolní části náměstí vedle domu Schütting. Nad vchodem do úzké cihlové uličky se nachází zlatý reliéf "světlonoš" zobrazující archanděla Michaela bojujícího s drakem. Uvnitř uličky najdeme řadu obchůdků, galerií, muzeí i hospůdek. Největším lákadlem pro turisty je zvonkohra umístěná mezi štíty dvou domů, která odbíjí vždy ve 12, 15 a 18 hodin. Během hraní zvonkohry se v části domu otáčí kruhový panel a zobrazuje různé výjevy z historie. Ulička Böttcherstrasse, na jejímž konci najdeme domnělý dům Robinsona Crusoea, nás dovede na nábřeží řeky Vezery.
Na nábřeží Vezery "Die Schlachte" se nachází široká promenáda pro pěší i cyklisty, při níž jsou zakotveny lodě, např. historické plavidlo Admirál Nelson, nabízející i ubytování a stravovací služby. Směrem po proudu narazíme na celou řadu restaurací se zahrádkami, kde to zejména v podvečer a večer kypí životem. Naproti zmíněným restauracím na opačném břehu Vezery se nachází pivovar Becks.
Zajímavou částí Brém je čtvrť Schnoor, vzniklá na místě původních slumů, kterou tvoří pár úzkých křivolakých uliček seskupených kolem stejnojmenné hlavní ulice Schnoor. Dnes je místem obchůdků, galerií, uměleckých dílen, restaurací a to vše spolu s malými hrázděnými domečky vytváří řadu malebných zákoutí.
49 fotek, 29.9.2017, 6 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Hannover [hanófr] je hlavní město spolkové země Dolní Sasko (Niedersachsen). Nachází se na nejužším místě údolí řeky Leine a je významným centrem průmyslu, obchodu a služeb v Německu.
Město je známé také jako hostitel světové výstavy EXPO 2000. Každoročně se zde koná celá řada významných veletrhů - mezi nejznámější patří počítačový veletrh CeBIT a veletrhy Hannover Messe. Zde také se zrodilo plemeno koně hannoverský kůň.
Ve městě působí fotbalový tým Hannover 96. Založen byl v roce 1896, v sezoně 2015/16 hraje 1. Bundesligu.
Kultura a pamětihodnosti
Kröpcke je centrální místo v Hannoveru. Jedná se víceméně o křižovatku čtyř důležitých nákupních ulic: Georgsstraße, Karmarschstraße, Bahnhofstraße a Rathenaustraße, na které se nachází starodávné hodiny - Kröpcke Uhr. Ty se postupem času staly jakýmsi záchytným bodem a místem srazů. Kröpcke je současně důležitým přestupním uzlem městské hromadné dopravy.
Historie této křižovatky sahá až do 19. století. Od roku 1872 zde fungovala tzv. koňská dráha, která byla v roce 1897 nahrazena dráhou tramvajovou. V průběhu druhé světové války bylo místo zničeno a po přestavbě v roce 1971 byla tramvajová dráha umístěna do podzemí a náměstí se stalo pěší zónou.
Na Kröpcke nalezneme kromě zmiňovaných zelených hodin o výšce zhruba 2 metry také vyhlášenou cukrárnu Mövenpick s nezaměnitelnou vlnitou střechou.
Z Kröpcke směrem k hlavnímu nádraží vede dvojúrovňová nákupní promenáda Niki-de-Saint-Phalle.
„Plíce města“ - i tak bývá tento 650 hektarů veliký lesopark poblíž centra města označován. Jedná se o jednu z největších městských zelených ploch v Evropě. Obyvatelé Hannoveru zde rádi tráví volné chvíle. Potkáte zde spoustu běžců, cyklistů či bruslařů. Nachází se zde i několik sáňkových drah, dětských hřišť, pinpongových stolů apod. Ideální místo pro volný čas.
Budova tzv. nové radnice byla postavena v letech 1901 až 1913 a její stavba stála tehdy deset milionů marek. Radnice je 98 metrů vysoká a v její kopuli byl v roce 1946 vyhlášen samostatný stát Dolní Sasko. V současnosti je kupole zpřístupněna veřejnosti jako vyhlídka na celé město a široké okolí za malý poplatek 3,00 Euro.
Radnice, Hauptbahnhof - hlavní nádraží, Herrenhäuser Gärten - královské zahrady, ZOO, Kröpcke, Aegidientorkirche, Marktkirche, Eilenriede aj.
208 fotek, 28.9.2017, 22 zobrazení, přidat komentář | auta, cestování, města, zábava
Unikátní sbírku automobilů Volkswagen si můžete prohlédnout v jejich původním rodišti ve Wolfsburgu; samozřejmě dominují populární Brouci.
Úspěch zrozený z nedostatku, tak lze nazvat poválečné spuštění výroby hlučného Brouka se vzduchem chlazeným čtyřválcem v zádi, plochou ocelovou platformou a karoserií typických oblých tvarů. Automobil, zkonstruovaný jako lidový vůz už ve třicátých letech, získal neobyčejnou popularitu, z dnešního pohledu je navíc pozoruhodné, že nadlouho zajistil prosperitu automobilky, přestože ta vyráběla vlastně jediný Typ 1 (a jeho užitkovou variantu Typ 2, později známou jako Transporter), a to až do roku 1961, kdy se představil Typ 3, sice stále s motorem vzadu, ale už obvyklých proporcí! Nebýt jistého majora Ivana Hirsta (zvláštní jméno pro Brita, že…), tak bychom asi už Volkswagen neznali. Tento muž z britské okupační správy (Wolfsburg se po válce ocitl v britské zóně) se totiž zasadil o poválečný rozběh produkce ve Wolfsburgu…
Duchovním otcem automobilu VW Typ 1 je jistý Ferdinand Porsche, rodák z českých Vratislavic nad Nisou (pardon,německého Maffersdorfu), stále ležících u Liberce, který už od roku 1931 pracoval na vývoji Volksauta, jehož prototypy se zkoušely nejen
s legendárním vzduchem chlazeným boxerem, ale také s kapalinou chlazeným hvězdicovým pětiválce(Zündapp). Z vlastní iniciativy
se nakonec stal státní úkol, dne 28. května 1937 byla v Berlíně založena společnost GEZUVOR (Gesellschaft zur Vorbereitung
des Deutschen Volkswagens mbH) s kapitálem 480 tisíc říšských marek, zaměřená na přípravu lidového vozu (německy Volkswagen).
Porsche se svým týmem, jehož členy byli také syn Ferry, Karl Rabe a Franz-Xaver Reimspiess, dokončil finální tvary vozu v roce 1938, kdy se název společnosti změnil na Volkswagenwerk GmbH a byl položen základní kámen továrny na zelené louce v dnešním Wolfsburgu. Zanedlouho však vypukla válka a z projektu Kraft durch Freude-Wagen se stal bojový nástroj. Ještě dlouho po válce jezdily v Československu původně vojenské kaďoury (přezdívka vznikla ze zkratky KdF, jinak to byl VW Typ 82) a obojživelné vodníky (Schwimmwagen, VW Typ 166). Už v srpnu 1945 však byla uzavřena dohoda Volkswagenu s britskou správou o produkci dvaceti tisíc Brouků, naplno se výroba rozběhla v následujícím roce a už v roce 1947 byl odstartován první export.
V padesátých letech přibyly nové továrny VW v Emdenu a Salzgitteru, první zahraniční distribuční společnost VW vznikla roku 1952 v Kanadě, 1953 byla založena automobilka Volkswagen do Brasil Ltda., 1955 oslavili ve Wolfsburgu produkci miliontého automobilu od konce války. V roce 1960 se podnik změnil na akciovou společnost, byl částečně privatizován a v roce 1965 pohltil Auto Union GmbH, z něhož se po spojení s NSU Motorenwerke AG stala dnešní Audi AG. V první polovině sedmdesátých let pak došlo k přechodu z koncepce vše vzadu na koncepci vše vpředu, ze vzduchem chlazených na kapalinou chlazené motory, ale historie Brouka tím zdaleka neskončila.
Celková produkce Volkswagenu už převýšila 110 milionů automobilů, z nichž bylo 21 529 480 oblíbených Brouků. Poslední opustil výrobní linku v Mexiku 30. července 2003, ale to už se v závodě Puebla vyráběl také New Beetle s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Původní Brouk se stal kultovním vozidlem, o jehož popularitě svědčí také nespočet zvláštních verzí a úprav, z nichž mnohé si můžete prohlédnout ve sbírce Stiftung AutoMuseum Volkswagen na Dieselstrasse 35 ve Wolfsburgu (tedy mimo známý Autostadt).
41 fotek, 28.9.2017, 14 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Magdeburg (staročesky Děvín) je zemské hlavní město německé spolkové země Sasko-Anhaltsko a zároveň bývalé správní středisko jednoho z jejích tří zrušených vládních obvodů. Magdeburg je sídlem jak evangelického tak i katolického biskupství, dále jsou zde dvě vysoké školy, Univerzita Otta von Guericke a Hochschule Magdeburg-Stendal (FH). V roce 2005 slavilo město své 1200. výročí založení.
Staré historické město na Labi, dnes hlavní město spolkové země Sachsen-Anhalt. Nachází se 223 km na severozápad od Drážďan.

Magdeburk je zaznamenán r. 805 jako tržiště a opevněné sídlo franckých panovníků. Císař Ota I. tu založil r. 937 Klášter, 968 arcibiskupství, 969 byl položen základní kámen dómu. Žákem zdejší církevní školy byl i druhý biskup pražský, sv. Vojtěch.
Městská práva obdržel Magdeburg (česky Děvín) v roce 1188.( Podle magdeburského práva byly od 13. století udělovány výsady i dalším městům, také u nás např. Litoměřicím nebo Olomouci).Magdeburg, nově vybudovaný po požáru v roce 1207, patřil k nejdůležitějším městům středního Německa.
V roce 1631 bylo město vypleněno a jeho obnova trvala sto let. V první pol. 18. století bylo přebudováno na mohutnou barokní pevnost. Za napoleonských válek dobyli město Francouzi. V druhé polovině 19. století se město rozvíjelo v průmyslové centrum.
Na konci druhé světové války bylo zničeno bombardováním, z městského jádra byly z90% ruiny. Město bylo opět postupně obnovováno v socialistickém duchu a stalo se hlavním centrem těžkého strojírenství a největším říčním přístavem vNDR.
Po sjednocení Německa začala přestavba některých budov v západním stylu. Lidé ztratili své sociální jistoty, přestaly se rodit děti, město začalo vymírat a spousta bytů zůstala prázdných.
Velký rozkvět nastal v prvních letech třetího tisíciletí - Zelená citadela - poslední projekt architekta Hundertwassera, Dómské náměstí, Breiter Weg - obchodní třída. Město získalo ocenění vceloněmecké soutěži Naše město vzkvétá několik let po sobě.
Orientace ve městě je celkem jednoduchá - městem prochází souběžně s Labem dvě hlavní ulice (Otto von Guericke Strasse a Breiter Weg) a napříč Ritter Allee, jezdí po nich tramvaje a kolem nich se nachází většina památek.
102 fotek, 10.9.2017, 36 zobrazení, přidat komentář | auta, sport, události, zábava
Masaryk Racing Days – tradiční podnik středoevropského šampionátu cestovních, GT a formulových vozů.
Program na dráze se ponese ve znamení závěrečného boje středoevropské okruhové elity o mistrovské tituly. Tyto podniky navíc doplní velmi divácky atraktivní závody v doprovodných sérií.
Nejzajímavější z doplňkových závodů je bezesporu seriál BOSS GP, v jehož rámci se představí vozy Formule 1. Díky této účasti se opět můžeme těšit na další pokus o překonání současného traťového rekordu Masarykova okruhu.
Momentálně ho za čas 1:39,093 drží Ingo Gerstl, který pilotuje monopost F1 Toro Rosso STR1 právě v podniku BOSS GP. Hranice průměrné rychlosti při zajetí tohoto rekordu je 200,664 km/h.
84 fotek, 9.9.2017, 13 zobrazení, přidat komentář | kultura, města, události, zábava
Den Letiště Letňany
Největším lákadlem pro fanoušky letectví bude zřejmě vystoupení originálních historických letounů nebo jejich věrných letuschopných replik - kupříkladu prvního československého dolnoplošníku Avia BH 1 z roku 1923, německého letounu Arado 96BN nebo amerického válečného dopravního letounu Beechcraft 18. Program vyšperkuje vůbec první vystoupení sovětského stíhacího letounu Jak 3 z období druhé světové války. Dále se divákům představí letouny z poválečného období, a to i akrobatické, jako např. Zlín 50 nebo větroň Swift.

Den otevřených dveří Latecoere
Dveře společnosti Latecoere se otevřou návštěvníkům. Program zpestří hudební hvězdy Wohnout a Janek Ledecký. Jak vypadá zázemí jednoho z nejvýznamnějších výrobců dveří do dopravních letadel na světě? Co všechno montáž dveří do airbusů, boeingů či embraerů obnáší.
82 fotek, 3.9.2017, 9 zobrazení, přidat komentář | kultura, příroda, události, zábava
Dvořákův Jakobín je jednou z nejoblíbenějších a nejuváděnějších českých oper. Příběh, líčící na jedné straně poměry českého maloměsta a na straně druhé návrat „podezřelého“ emigranta zpět do vlasti, bývá často chápán v naivistické nadsázce. Je ovšem spíše nesen – především díky Dvořákovu hudebnímu géniu – ve smíšené a nejednoznačné atmosféře melancholie, sentimentu, humorného nadhledu i sebeironie. Jako v mnoha jiných podobně laděných českých dramatických dílech končí i zde všechny nakupené a vyhrocené konflikty v pokorném, smířlivém a vlídném zmoudření.
Do idealizovaného českého města na konci 18. století se z Paříže vrací hraběcí syn, který byl kdysi otcem vyhnán pro svou svobodomyslnost. Než je mu dovoleno, aby se se svým otcem smířil, musí spolu se svou ženou projít klubkem maloměstských intrik, které směřují místní obyvatelé jak vůči sobě samým, tak – kvůli podezření z „jakobínství“ – vůči hraběcímu synu Bohušovi a jeho ženě. Setkáme se s řadou klasických a oblíbených dramatických typů – se šťastně zamilovanými Jiřím a Terinkou, mezi něž se chce vklínit namyšlený purkrabí Filip, s mocichtivým hraběcím synovcem Adolfem či dobráckým učitelem Bendou.
Podstatnou roli v příběhu hraje tradičně oslavovaná česká hudebnost, láskyplný vztah Čechů k hudbě, která svou vřelostí a něhou dokáže obměkčit i nejzatvrzelejší srdce. Školní scéna, v níž učitel Benda chystá s dětmi slavnostní kantátu na počest nového pána, pak patří po zásluze do zlatého fondu české opery.
101 fotek, 18.8.2017, 11 zobrazení, přidat komentář | cestování, města, příroda, země
Babia hora (polsky Babia Góra) představuje s výškou 1725 m n. m. nejvyšší vrchol Beskyd i celých Vnějších Západních Karpat. Nachází se na hranici mezi Polskem a Slovenskem v oblasti Oravských a Žywieckých Beskyd. S prominencí 1075 m jde o druhou nejprominentnější horu Polska (po Sněžce) a třetí nejprominentnější horu Slovenska (po Gerlachu a Ďumbieru).
Babí hora bývá spolu s Kriváněm ve Vysokých Tatrách a Královou holí v Nízkých Tatrách považována za slovenskou národní horu.[kým?] A to i přes výše zmíněnou skutečnost, že hora leží na státní hranici a že se k ní hrdě hlásí i Poláci, což dokládá například pomník věnovaný papeži Janu Pavlu II., který za mlada tento vrchol pravidelně navštěvoval. Je také druhou nejvyšší z Koruny hor Polska.
Pod vrcholem hory se na polské straně nachází zbytky Chaty na Babí hoře.
Zakopane
je město v jižním Polsku s přibližně 27 000 obyvatel. Nachází se v Malopolském vojvodství. Město bývá přezdívané zimním hlavním městem Polska, nachází se na úpatí Tater.
Nejstarší dokumenty zmiňující Zakopane pocházejí ze 17. století, kde se mluví o místě s názvem Zakopisko. Pozdější vývoj města je spojený s rozmachem dolování a hutnictví a později s nárůstem turistického zájmu. Okolí Zakopaného je od raného středověku osídleno polskou etnografickou skupinou Podhalanů (Górale podhalańscy).
81 fotek, 17.8.2017, 9 zobrazení, přidat komentář | cestování, města
Auschwitz byl komplex německých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů fungující během druhé světové války v Němci okupovaném Polsku.
Tábor získal svůj název podle německého názvu nedalekého polského města Osvětim (polsky: Oświęcim, německy: Auschwitz) a jeho část podle vesnice Březinka (polsky: Brzezinka, německy: Birkenau), která leží přibližně šedesát kilometrů západně od Krakova. Po německé invazi do Polska v září 1939 (při snaze zabránit německému vpádu padlo přes 70 000 polských vojáků) byly obě lokality anektovány Třetí říší a v rámci germanizace místních názvů následně přejmenovány.
Tábor byl Německem zřízen na základě příkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940. Původně byl určen pro Poláky (inteligence, odbojáři), ale v létě roku 1941 nacisté rozhodli, že právě zde dojde ke konečnému řešení židovské otázky (Holokaust).
Velitel tábora, Rudolf Höss (či Rudolf Höß), při Norimberských procesech uvedl, že v Auschwitzu zemřely více než tři miliony lidí. Podle Státního muzea Auschwitz-Birkenau však v tomto táboře zahynulo 1,1 milionu lidí,[1][2] z nichž přibližně 90 % byli Židé prakticky ze všech evropských států.[3] Většina obětí byla zavražděna v plynových komorách areálu Auschwitz II plynem Cyklon B[zdroj?]; smrt ostatních byla způsobena systematickým hladověním, nucenými pracemi, absencí zdravotní péče, individuálními popravami a pseudolékařskými experimenty.
V roce 1947 založilo Polsko k uctění památky obětí muzeum na místě prvních dvou táborů. Do roku 1994 prošlo branou s nápisem „Arbeit macht frei“ („Práce osvobozuje“) na 22 milionů návštěvníků (každoročně přibližně 700 tisíc). Dne 27. ledna se každoročně během Mezinárodního dne památky obětí holocaustu připomíná osvobození Auschwitzu sovětskými jednotkami ze stejného dne roku 1945.
Koncentrační tábor Auschwitz sestával ze tří oddělených táborů, které byly římskými číslicemi označeny jako Auschwitz I, II a III. Auschwitz I, jenž byl původním koncentračním táborem, sloužil jako administrativní centrum celého komplexu a za dobu jeho existence v něm nalezlo smrt na 70 tisíc lidí, převážně etnických Poláků a sovětských válečných zajatců. Auschwitz II (Birkenau) byl vyhlazovacím táborem (Vernichtungslager), ve kterém zemřelo nejméně 960 tisíc Židů, 75 tisíc Poláků a přibližně 19 tisíc Romů (Cikánů). Birkenau byl největším nacistickým vyhlazovacím táborem. Auschwitz III (Monowitz (Monowice)) sloužil jako pracovní tábor společnosti Buna-Werke, která spadala pod koncern IG Farben.
76 fotek, 17.8.2017, 10 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, města, zábava
Solný důl Wieliczka (polsky Kopalnia soli Wieliczka) se nachází pod městem Wieliczka v blízkém okolí Krakova. Byl v provozu nepřetržitě od 13. století až do prvního desetiletí 21. století, kdy byla z důvodu vysokých nákladů těžba soli ukončena. Patří k nejstarším světovým solným dolům vůbec (úplně nejstarší je solný důl v nedaleké Bochnii) a je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Důl je 327 m hluboký. Celková délka chodeb dosahuje 300 km, přičemž veřejnosti je zpřístupněno přibližně 2 % z celkové délky chodeb. Všechny chodby se rozprostírají celkem na devíti úrovních, které jsou propojeny buď velkými komorami, speciálními tunely, či šachtami a výtahy.
Turisté si zde mohou prohlédnout 3,5 km dlouhou trasu, která zahrnuje prohlídku soch historických i mýtických postav, vytvořených z kamenné soli. Kromě skutečného a vědeckého vysvětlení vzniku rozsáhlých solných ložisek je také návštěvníkům přiblížena i pověst o vzniku dolu, spojená se středověkými panovníky polskými a uherskými.
Za pozornost stojí také klenuté síně, kaple, podzemní jezero a výstava, přibližující historii těžby soli. Důl tak bývá nazýván také „polskou solnou katedrálou“.
Během uplynulých staletí důl navštívila řada slavných osobností, mezi něž se řadí např. Mikuláš Koperník, Johann Wolfgang von Goethe, Alexander von Humboldt, Dmitrij Ivanovič Mendělejev, Bolesław Prus, Ignacy Jan Paderewski, Robert Baden-Powell, Jacob Bronowski (který natočil části filmu Vzestup člověka), Karol Wojtyła (pozdější papež Jan Pavel II.), bývalý prezident USA Bill Clinton, významní panovníci a mnozí další.
Během druhé světové války byl důl využíván německými okupanty pro válečnou výrobu.
Respekt vzbuzující, starobylý, labyrintu podobný solný důl se stal Bolesławu Prusovi inspirací k Labyrintovým scénám jeho románu Faraón.[1]
V roce 1978 byl solný důl Wieliczka zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako jedna z vůbec prvních památek v zemi. Roku 2013 byl k Wieliczce přiřazen i solný důl v Bochnii. Dnes je významnou turistickou atrakcí; navštěvují jej výpravy z mnoha zemí (v současné době si důl prohlédne více než milion návštěvníků ročně [2]), takže se prohlídky konají v mnohých jazycích. Kromě známé turistické trasy, která se nachází 64 - 135 m pod povrchem se konají také i výpravy geologické pro odborníky z oblasti mineralogie a těžby, ani ty však nezacházejí do nejhlubších pater dolu.
189 fotek, 16.8.2017, 13 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Na pomyslném žebříčku předhání Varšavu i Lodž a svou pověst atraktivní a přívětivé metropole si uchovává pro svou dostupnost a snadnou orientaci v centru města.
Krakov se nachází v jižní Polsku a z České republiky je to sem opravdu jako by jen kamenem dohodil. Ani ne milionové město nabízí potěšení všeho druhu, od zajímavých restaurací, památek až po kulturu neomezené šíře.
Velkým překvapením je pro spoustu návštěvníků například fakt, že Muzeum knížat Czartoryských vlastní originál da Vinciho obrazu Dáma s hranostajem. Prohlédnout si ho zde můžete zblízka a tak dlouho, jak chcete. Krakov byl za druhé světové války zázračně ušetřen ničivých kulek a bomb, a tak se v jeho centru, v roce 1978 zapsaném na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, můžete kochat originální architekturou čítající paláce, kostely a domy, jen málo prokládanou socialistickým realismem, jak je to zvykem v ostatních městech východního bloku. Ten je v plné síle zastoupen čtvrtí Nowa Huta, kde měl v 50. letech minulého století vzniknout nový domov socialistického horníka. Dnes je tato část považována za centrum nočního života a alternativního umění.
Vznik názvu města s sebou nese velkou diskusi. Podle jedné z pověstí pochází od knížete Kraka, podle jiné je odvozen od slova carragh, které používali Keltové, kteří tuto oblast obývali. Mohl být však odvozen také od českého knížete Kroka nebo iberského krále Crocca.
Historie
První zmínka o Krakově pochází z roku 966, kdy městu vládl český kníže Boleslav I. Na sklonku tisíciletí bylo město dobyto jeho vnukem Boleslavem Chrabrým a připojeno k polskému státu. V roce 1038 se pod vládou Kazimíra I. Obnovitele Krakov stal polským hlavním městem. V roce 1241 město odolalo vpádu Tatarů, bylo však zcela zničeno. S jeho novou výstavbou začal kníže Boleslav V. Stydlivý, který městu v roce 1257 udělil tzv. lokátorská práva. V té době vzniklo pro Krakov velmi charakteristické šachovnicové uspořádání města s dochovanými prvky, jako je například Mariánský kostel.
Nejstarší částí města je opevněné Wawelské návrší se známým hradem z 10. století. V komplexu budov se nachází také katedrála, ve které se v roce 1320 konala korunovace Vladislava Lokýtka, čímž skončilo období rozpadu Polska na jednotlivé části. V katedrále probíhaly korunovace polských králů až do roku 1734. V následujících stoletích se Krakov jako hlavní město Polska rozvíjel ve všech směrem. Přibývaly mu architektonické památky, rozvíjelo se řemeslo, obchod i věda, v roce 1364 byla založena univerzita nebo vybudována obranná bašta Barbakan, která se dochovala dodnes.
V roce 1596 přenesl král Zikmund III. Vasa hlavní město Polska do Varšavy, i když si Krakov stále udržel poctu korunovat nové krále. Následovalo období plné bojů, Krakov se snažila dobít vojska švédská, pruská, rakouská i ruská. V letech 1809 – 1815 Krakov náležel Varšavskému knížectví a v letech 1815 – 1846 Krakovské republice. Právě v té době se městu dostalo obnovy a rozkvětu, byla zbourána většina hradeb, zasypán příkop a vybudovány městské sady. V roce 1846 byl Krakov začleněn do Rakousko-Uherska, po jehož rozpadu v roce 1918 připadl nově vzniknuvšímu Polsku.
Turistické zajímavosti
Nejvýznamnější krakovskou památkou je vrch Wawel tyčící se na levém břehu řeky Visly. Nachází se na něm Královský hrad z 10. století a katedrála sv. Stanislava a Václava. Místo mělo v polské historii svou důležitou úlohu, hrad býval sídlem panovníků a katedrála místem korunovací králů. Dodnes se zde nacházejí hrobky světců, biskupů a hlavních postav krakovské minulosti. V areálu najdete také krakovské lákadlo na turisty, tzv. Dračí jeskyni (Smocza Jama), ke které se váže legenda o sedmihlavém drakovi, který kdysi terorizoval město. Údajně jej zabil král Krak, který mu dal sežrat ovčí kožešinu naplněnou sírou. Krak pak založil město Krakov. Na počest obou zde naleznete sochu draka, která chrlí z tlamy oheň.
Hlavní náměstí Krakova je třetím největším náměstím v Evropě. Obdivovat zde můžete Sukiennice, dělící náměstí na dvě části. Jedná se o soukenický obchod z 16. století, nabízející šperky s jantarem, dřeváky, kožešiny a další suvenýry. Budova má krásný strop zdobený erby polských měst. Na Hlavním náměstí se nachází také gotický kostel Panny Marie, do jehož útrob mají vstup povolen pouze věřící, kteří sem přišli za modlitbami. Kuriozitou je radniční 70metrová radniční věž, jež je prý o 55 cm vychýlena z osy.
78 fotek, 15.8.2017, 11 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, zábava
Kroměříž
Kroměříž (německy Kremsier), přezdívaná Hanácké Athény, je město ve Zlínském kraji. Leží na řece Moravě při jižním konci Hornomoravského úvalu a zároveň v jižním cípu úrodné Hané. V roce 2016 zde žilo přes 29 000 obyvatel.
V roce 1997 byla Kroměříž vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky a o rok později byl zdejší Arcibiskupský zámek spolu s Květnou a Podzámeckou zahradou zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.
Ve městě se tradičně pořádá mezinárodní festival vojenských dechových hudeb a mezinárodní festival duchovní hudby FORFEST. Na kraji města se nachází Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž (dříve Výzkumný ústav obilnářský aj., založen 1951), který se zabývá výzkumem a šlechtěním obilnin.
Ve středověku zde byl brod přes řeku Moravu a křižovatka Jantarové a Solné stezky (jež byla faktickým pokračováním slavné Hedvábné stezky).
První písemná zpráva o Kroměříži pochází z roku 1110. Na arabské mapě, která je přílohou knihy z roku 1154 označované jako Tabula Rogeriana, je město označováno jako Agra.[8] Roku 1207 potvrdil Přemysl Otakar I. olomouckému biskupovi Robertovi držbu vsi Kroměříže, kterou koupil jeho předchůdce biskup Jan II. od knížete Oty Černého za 300 hřiven.
Město bylo založeno olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburka roku 1260. Olomoučtí biskupové v Kroměříži vybudovali reprezentativní letní sídlo a přemístili sem část správy diecéze. V době moravských markraběcích válek zde našel útočiště Jan IX. ze Středy. Za husitských válek, kdy byl biskupem Jan XII. Železný, město značně utrpělo. Biskup Stanislav I. Thurzo zahájil na přelomu 15. a 16. století přestavbu gotického hradu na zámek. Roku 1550 udělil biskup Jan Skála z Doubravky, který byl i významným historikem a spisovatelem, výsady kroměřížskému mlynářskému cechu. Biskup František z Ditrichštejna zahájil počátkem 17. století stavbu františkánského kláštera. Za třicetileté války město hodně utrpělo dvakrát za sebou nájezdem švédských vojsk (1643 a 1645) a následně morem. Tragický osud kroměřížských Židů během třicetileté války je barvitě popsán v žalozpěvu Kroměřížská selicha, který se dochoval v rukopise z roku 1702.[9] V šedesátých letech téhož století zahájil rozsáhlou obnovu města olomoucký biskup Karel II. Lichtenštejn-Kastelkorn. V letech 1806–1813, 1815–1821 a 1845–1847 sídlilo v Kroměříži velitelství 3. pěšího pluku. V roce 1848 zasedal v Kroměříži říšský sněm. Ve dnech 15. a 16. dubna 1905 přednášel v Kroměříži profesor Tomáš Garrigue Masaryk na téma problém malého národa. 27. srpna 1929 navštívil Masaryk město oficiálně, jako prezident Republiky československé.
Pro svůj enormní kulturní význam (město bylo od 17. století kulturním centrem Hané a celé střední Moravy) získalo město přezdívku hanácké Athény. Město Kroměříž, druhé největší město Zlínského kraje podle počtu obyvatel a bývalé okresní město, je silným přirozeným regionálním centrem, ležícím na řece Moravě.
Květná zahrada
v Kroměříži je původní raně barokní park v geometrickém stylu francouzské zahrady s typickými prvky. Zahrada byla v roce 1998 zapsána do seznamu památek UNESCO spolu s Podzámeckou zahradou (arcibiskupské zahrady) a arcibiskupským zámkem.
Samotná Květná zahrada byla založena biskupem Karlem II. z Lichtenštejna-Kastelkornu v letech 1665–1675 na neplodné a bažinaté půdě za hradbami tehdejšího města. Původní název zahrady byl Libosad. Jedná se o raně barokní zahradu, ve které byly zkombinovány italské i holandské vlivy. Zahradu vyprojektovali italští architekti Filiberto Lucchese a Giovanni Pietro Tencalla. Vzhled Květné zahrady a ozdobných prvků v ní detailně zaznamenali na mnoha dochovaných kresbách v roce 1691 kreslíři J. van den Nypoort a G. M. Vischer.
74 fotek, 15.8.2017, 17 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina, města, zábava
Živá voda
Jedná se o největší sladkovodní tunel v přírodě v Evropě, najdete jej poblíž Velehradu. Po levé straně uvidíte život ve velké tůni, po pravici a pod sebou život v rybníce se sumci, vyzami, kapry, líny, candáty, atd. V tomto patře rovněž prosklenou stěnou je možné nahlédnout na život v mokřadu, kde budou k vidění např. želvy bahenní, žáby, čolci, apod.
Druhé podzemní patro umožňuje zhlédnout skrze průhlednou akrylátovou stěnu život v hlubině i se zimováním ryb pod ledem v 6metrové hloubce a rovněž se zde promítají výukové programy prostřednictvím telestěny, zaměřené na ekologii a historii krajiny. Přízemí pak slouží jako výstavní prostor.Vedle téměř všech druhů ryb, které žily a žijí v České republice.
Velehrad
patří k nejvýznamnějším poutním místům v České republice. Chloubou farnosti je barokní bazilika s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. V roce 1927 byl udělen zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor).
Historie tohoto místa se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj.
A tak již po staletí na Velehrad proudí tisíce poutníků, k nimž se připojil v roce 1990 také papež Jan Pavel II. Bazilika s přilehlými budovami a areálem byla v dubnu 2008 prohlášena za národní kulturní památku.
58 fotek, 30.7.2017, 9 zobrazení, přidat komentář | auta, sport, události, zábava
FINÁLE:
MARKÉTA VONDROUŠOVÁ (18) - KAROLÍNA MUCHOVÁ 7:5, 6:1
ANDREJ MARTIN (27) - YANNICK MADEN 7:6, 6:3
222 fotek, 16.7.2017, 16 zobrazení, přidat komentář | auta, cestování, sport, události
Výsledky:
01.Lewis Hamilton-Mercedes
02.Valtteri Bottas-Mercedes
03.Kimi Räikkönen-Ferrari
04.Max Verstappen-Red Bull
05.Daniel Ricciardo-Red Bull
06.Nico Hülkenberg-Renault
07.Sebastian Vettel-Ferrari
08.Esteban Ocon-Force India
09.Sergio Pérez-Force India
10.Felipe Massa-Williams

Komentáře

přidat komentář