Název

SIGNAL festival - Praha 2019

Popis

Jacob’s Wall
Parker Heyl bystře a důmyslně rekontextualizuje koncept hyperrealismu francouzského sociologa a filosofa Jeana Baudrillarda stejně jako odkazuje na pojetí umělecké zakotvenosti a pocitu přítomnosti při konzumaci uměleckého díla v reálném čase, jak jej známe od německého teoretika masové kultury Waltera Benjamina. Překlad informací z hmotného do nehmotného digitálního světa není podle tvůrce beze ztrát, protože dílo přichází o svou auru, kontext, neboli teď a tady. Projekt Jacob’s Wall tak vyjadřuje touhu překonat naši současnou fixaci na dovednosti softwaru a bezmeznou víru v digitální nehmotný svět, v němž se fyzická práce odsouvá na druhou kolej. Klávesnice, myš a dotykový displej se staly univerzálním nástrojem pro každou správnou současnou kariéru. Ruční výroba byla zatracena a obyvatelé moderních měst přicházejí o dovednosti, které byly dříve zcela běžné. Budoucnost, ke které se díky neustálým technologickým inovacím přibližujeme stále rychleji a rychleji, je světem, v němž dochází k postupné marginalizaci významu skutečných předmětů ve prospěch velebení jejich slabších virtuálních kopií, neboli simulaker. Cestou, jak z toho všeho ven, může být jakási technotopie. Utopie, jež by neexistovala pouze virtuálně, ale také materiálně. Instalace Jasob’s Wall je ztělesněním této rozostřené hranice mezi virtuálním a hmotným či skutečným. Vrací se k silné analogové estetice, tentokrát však vytvořené pomocí moderní digitální technologie.
Ottantanove
Revoluci lze přisoudit nejrůznější významy. Společnost formuluje jasný postoj a stojí na počátku velké změny. Utváří se nové a lepší podmínky pro národ. A právě z těchto předpokladů vychází některé základní tvary videomappingu Ottantanove, neboli z italštiny do češtiny přeloženo, osmdesát devět. Studio Illo totiž nechává diváka postupně procházet několika různými obdobími české historie, a to včetně rozpoznatelných a emocionálních momentů spojených se sametovou revolucí. Videomapping pokrývá čtyři zásadní dějinné etapy. Začíná diktátorským Režimem, jemuž je nutné se vždy a za všech okolností postavit, pokračuje Revolucí, za kterou lze poděkovat především lidem samotným a Evolucí, jež nese příslib lepšího života. Poslední fáze může být jediná: Budoucnost tvořená jasnými veselými barvami. Nezapomínat, poučit se. Uvědomovat si, co se stalo v minulosti, a porozumět tomu, co se děje v současnosti… To je totiž nakonec asi ten nejlepší klíč k budování lepší budoucnosti.
Space & Possibilities
Každý prostor má svou vlastní identitu. Svůj historický význam i genia loci, který z něj doslova sálá. To se však může změnit. Světlo a zvuk mohou prostor, jak jej známe, zcela proměnit. Pohyby světla a stínu vytvářejí choreografii, jež vede k paradoxu ve vnímání. Hranice mezi prostorem a vnějším světem se stávají nezřetelnými. Vše se rozostřuje. Vzniká tak prostor v prostoru a snad i prostor za prostorem. Čas se stává akcí i reakcí. Viditelný povrch se proměňuje. Jsme schopni začít vnímat vnitřní svět, dívat se za bariéru fyzického prostoru. Pronikáme do hlubších vrstev. Prostor se rozlévá do stále méně zřetelné až beztvaré podoby a jakési nadčasové, futuristické tekuté identity, jež nemá pevné kontury, hrany, začátek ani konec. Čas se mění v nikdy nekončící bezčasí a prostor v bezbřehé neomezené možnosti. Je jen na nás a našem vědomí, kam až dokážeme dohlédnout.
Reflexe
Podporu mladého českého umění považuje Signal Festival za zcela zásadní. Již třetí rok jsme tak vyhlásili grantovou otevřenou výzvu Signal Calling, letos nově pořádanou s partnerem PrusaLab. Vítězný projekt Reflexe zaujal svou hloubkou a promyšleností. Objekt se skládá z pohyblivých zrcadel, která odrážejí a proměňují okolní svět. Divák, jenž přistupuje na osvícené jeviště, se stává součástí uměleckého díla. Jeho odraz v zrcadlech je postupně proměňován, fragmentován a dáván do nečekaných nových souvislostí. Rodí se tak sci-fi objekt, jenž návštěvníka pohlcuje a tvaruje dle svého vlastního scénáře. Vzniká nejen esteticky působivé umělecké dílo, ale rovněž prostor pro vlastní zamyšlení se. Reflexe obrazů symbolizuje reflexi minulosti. Fluidně vlnící se plocha zrcadel rozmělňuje skupinu zvídavých diváků na jednotlivé pixely. Jeden se stává obrazem druhého. Okolí pohlcuje a spojuje nás všechny. Jsme jen fragmentem společnosti, který nikam nezapadá a není ukotven? Nebo jsme součástí něčeho většího, shlukem pixelů, které se organicky přeskupují podle toho, jak na ně působí vnější neuchopitelné vlivy? Instalace symbolizuje most mezi jedincem a společností. Zdaleka nejdůležitější je však jejich vzájemný vztah. Reflexe toho současného, budoucího i historického. Revize minulosti totiž spočívá především v revizi každého z nás.
Simbio
Simbio neboli symbióza, simulace, biologie či interakce. Boleslavského velkoformátové multiprojekce často odkazují k dynamickému vztahu člověka a přírody, nebo lépe řečeno způsobu, jakým moderní technologie, jež používáme, přírodu ovlivňují. Je snad možné, že se nám pomocí těchto technologií povede jednou pochopit přírodu? Že budeme schopni odhalit fungování biologických organismů a rozplést jejich složité symbiotické vztahy? Dokážeme vůbec někdy vytvořit technologii, která snad bude chytřejší, schopnější, důmyslnější či efektivnější, než jsou organismy vytvořené samotnou evolucí? Inspirace pro tuto interaktivní instalaci, do které se může každý hravě zapojit, sahá až kamsi do šestnáctého století. Umělec se totiž nechal ovlivnit známými rostlinnými zátišími italského manýristického portrétisty Giuseppe Arcimbolda. Výchozím bodem pro projekt jsou totiž naskenované přírodní objekty a organismy, jež jsou následně algoritmicky seskupené do nových formací. Symbióza se tak proměňuje v čase a prostoru. Z něčeho pradávného, starého a organického vzniká zcela nové a digitální .

Kategorie a štítky

Nastavení